Můj názor, jako ženy je, že napříč politickým spektrem jsou samí muži, kteří rozhodují o věcech se kterými kolikrát ani nepřišli do styku, jako je život ženy. Žena od přírody vydrží (mentálně) hodně, avšak její tělo není uzpůsobeno na pracovní zátěž, jak se nyní děje, od nevidím do nevidím. To se odráží v tom, že máme méně dětí. Po pravdě, když jsem začínala desítky let s prací, každá druhá věta na pohovoru od mužů či žen zněla, slibte nám, že nebudete mít děti. Pak se to zakázalo o rodině mluvit, tak na to šli personalisté oklikou. Flexibilita. Každá druhá máma je tak flexibilní, jaký servis se nabízí pro děti. Rozumějte MŠ pracovní doba od 6,30 do 16,30. Pracovní doba matek v kanceláři od 8,00 do 16,30. Pracovní doba ve výrobě 6,00-14,00, 14,00-22,00. Tam to tedy nepasuje ani jedno. Co žena s tím má dělat? Prarodiče do 65 let v práci, často i daleko, když hypotéky nabyly obludných rozměrů regulovaných státem, musí rodina na vesnici nebo tam, kde je levněji. Tam zase nejsou služby a práce -> chudoba. Dojíždět viz výše uvedená pracovní doba předškolních a školních zařízení je pasé. Opět matka vmanipulována do chudoby. Je úplně jedno, co umí. Stát ji podkopne nohy hned, že musí požadovat od zaměstnavatele zkrácené úvazky, které nejsou nebo něco extra, co kolegové a starší kolegyně nevyžadují a stát ji vmanipuluje do role potížistky, kterou nikdo nechce. Toliko pravda o porodnosti. Než se uchytí a co všechno zkusí, často už ani na další děti není odvaha, projít si tím chudobným martýriem znovu. Takže jak řekla jedna podnikatelka, stát předpokládá, že žena je matkou na plný úvazek a do práce si odskočí bokem a zaměstnavatel předpokládá, že žena je především zaměstnanec a o své děti a rodinu pečuje ve svém volném čase.Kdy relaxuje, odpočívá se nestará ani jeden z nich.