Příspěvky nebo odpovědi uživatele Marvin

Jako elektrikář a uživatel elektrokol minulých 9 let Váš optimismus trochu zchladím. Základní slabinou každého zařízení je životnost akumulátorů. Například u elektrokola je baterie téměř polovinou ceny celého kola. I pokud používáte šetrnou pomalejší nabíječku, nedostanete se v rozumné kapacitě přes 400 nabíjecích cyklů a těch garantovaných 700 cyklů je sice pravda, ale kapacita klesá na polovinu nezávisle na výrobci.

Nakolik se projeví vliv chladu a stylu jízdy u elektroauta nevím, ale u elektrokola to hraje v rychlosti vybíjení velkou roli.

je nespoléhat se na cokoliv pocházející od státu - tedy ani důchody, ani bezplatné zdravotnictví, ani sociální příspěvky. To jsou jen šidítka pro voliče.

Vždy jen sám za sebe ve všem a pokud stát náhodou k vlastním příjmům uštědří nějakou almužnu, je to sice milé, ale žít z toho nelze. 

Viz "k prolomení limitu důchodového věku projde".

Pokud si někdo bláhově myslí, že jako zaměstnanec může důstojně žít nejen v aktivním věku, ale i v penzi, asi má hlavu jen na nošení čepice. Důležité je diverzifikovat zdroje příjmů již nejméně 15 let před penzí, čímž nebude ohrožen ani propouštěním, ani turbulencemi politiků, kteří rozhodují o výši a podobě penzí.

Když von Bismarck vymyslel státní penze (ne pro všechny), bylo to míněno tak, aby se zmírnil tvrdý sociální dopad po vypadnutí ze systému. Nikdy nehlásal, že penzisté budou žít jako pámbu ve frankrajchu. Jeho postoj by měl smysl i teď. Nadstandard si mají penzisté zajistit sami jako plody svých jiných finančních aktivit, které se naučili během aktivního života. Za finanční aktivity rozhodně nelze považovat uposlechnutí doporučení investičních "proradců" či hledání banky s vyšším úrokem.

na společenskou a osobní.

Společenská spočívá v neustálém tlaku lidí zdola na změny legislativy, kdy by limit rezudií nebyl dán pouhým součtem jednotlivých pesticidů v potravině, ale byl by navýšen koeficientem závislým na množství jednotlivých pesticidů. Bombardovat poslance náměty, organizovat petice atd.

Osobní ochrana je jednoduchá, lze se inspirovat detoxikačními kúrami předků (žádné předražené současné nesmysly z reklam) a k tomu pravidelně posilovat funkci filtrujících orgánů v těle; způsobů je bezpočet od cílených cviků přes pravidelné pití bylinných čajů z vlastního sběru po speciální preparáty např. německé řady Solunat. Zdraví za to stojí nám i našim potomkům. Gram prevence je přece více než tuna léčení.

Jenom aby ho stravenková lobby nezařízla. Příspěvek na stravu v penězích funguje na Západě OK, pouze tady jsme zamrzli v období "ústřižků pro školní jídelnu" někdy před 1/2 stoletím. 

Ještě bylo trochu dobré mít donedávna papírové stravenky se širokámi možnostmi platit u mnoha obchodníků. Zaměstnavatelé se vposledku zhlédli ve stravenkových kartách, kterou berou jen hospody (kdo má čas v prac. době jít do hospody kromě lehkoživků?) a bere je jen málo obchodníků.

je šichet více vždy v každém prostředí s nepřetržitým provozem. Kvůli dovoleným. Tudíž je situace (skoro) normální. Jistě by první protestovali ti, kterým by klesla mzda kvůli ředění měšce určeného k platům pro záskokové pracovníky. 

K úvaze: když mohou mezi špitály a OUNZy běžně pravidelně migrovat lékaři s žádanou odborností, proč ne i zdravotní sestry?

pro ustrašené dušičky. Vždy se vyplatí sebevědomí a hlavně lehce mezi řádky neverbálně naznačit, že mám na víc, než na nějakou pracovní pozici. V tomto předpokakaném společenství to skvěle funguje. Ovšem musí to prýštit z osobnosti, ne to jen hrát.

Důležitý detail při osobním pohovoru jsou boty uchazeče. Nestačí si půjčit a vycídit plesové, je nutno v nich umět chodit.

Není zmíněn zakódovaný pud rozmnožovcí u všeho živého od sinice po člověka. Ten nás ve skutečnosti nutí množit se kvůli ovládnutí zdrojů, aby je neovládli jiní. 

Navíc tu zdánlivě hrozivou částku 1,6 mega lze dílem rozpočítat po letech, dílem ji lze ředit různými programy sociálními, k tomu připočtěme spoření dětem se zajištěnm výnosem jako pojistku na studium. Tedy nic nepřekonatelného.

Aneb staré úsloví: "Bylo hůř a lidi si chválili."

jen tolik, aby nevznikly sociální bouře. I proto se penzisté z bohatších zemí přesunují do chudších zemí, kde si za svou penzi pohodlně žijí u moře. Pouze v postbolševických zemích spoléhají na to, co ze státního měšce ukápne. Pokud se nanaučili již před lety diverzifikovat příjmy a spoléhají na lži "proradců" ohledně investic, přijdou i o to málo, co naspořili. 

Populistické povídačky politiků, kolik přidali či přidají penzistům nelze měřit roční inflací, ale reálným obsahem spotřebitelského košíku.