Za devaterými horami a řekami bylo město, které se řídilo zákony EU. Staralo se o své obyvatele, chtělo, aby i příští generace měla kde bydlet. Ve stejném městě působlia akciovka, která spravovala asi polovinu bytového fondu. Město i akciovka věřili, že problém zastarávání domů by vyřešila výstavba nového sídliště.
PAkciovka by se toho ujala, ale měla obavu, že to může být zmařená investice. Není jasné, zda sežene dost nájemníků za tržní cenu, která je nižší než dotovaná. Je totiž praktikováno to, že pokud menší investor postaví moderní byt, tak mu město zajistí nájemníka, který mu zaplatí víc, než kolik může inkasovat akciovka. Akciovka by ráda garance, ale to je ošklivé slovo, město je ochotno pomoci Smlouvou.
Smlouva umožní akciovce, že na stavbu sídliště dostane od bank levnější úvěr, než kdyby Smlouva neexistovala. Za tuto službu bude mít město určitá práva:
a) dohlédne na výběrové řízení pro stavební firmu, b) stanoví maximální cenu investice, c) stanoví nepozdější termín dokončení d) bude průběžně dohlížet na průběh stavby e) pokud nebudou záměry splněny, tak rozestavěné sídliště vyvlastní.
Takže měli Smlouvu a všichni byli spokojeni.
Pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec.