Tyto "hlubokomyslné" úvahy mne vždy pobaví. Doknoce inspirativně: Kdo by to byl řekl, že po neřízené konzumaci luštěnin hrozí nejen vcelku neškodné nadýmání, ale také patologické nadýmání a zauzlení střev? Po neřízené emisi peněz bez ohledu na jejich zdržený objem mimo oběh může kromě učebnicově neškodné inflace nastat nejen inflace pádivá, tedy ekonomicky již patologická, ale také zhroucení peněžního systému a jeho zauzlování při těžkém deficitu čerstvých zdrojů a přebytku odpadu.
Chvála deflace. Čímpak to je, že se deflace bojí více než čert kříže ti, kteří představují finanční elitu? Bojí se, protože by deflace brzy zcela rozebrala současný neudržitelný finanční systém. Přitom deflace je zcela přirozenou reakcí na většinu ekonomického pokroku, tedy na zvýšenou produktivitu, vyšší efektivnost, vyšší úspory na vstupech či celkově nižší zdrojovou náročnost. Udržitelná ekonomika vyžaduje deflaci. Každé zvýšení efektivnosti se přelije do mírného snížení cenové hladiiny v míře nedosahující míry zefektivnění. dejme tomu, deflace bude poloviční oproti míře zefktivnění. Pokud potřebuji při nasycené poptávce uplatnit efektuivnější produkci, musím snížit ceny a přilákat tak zákazníky bez snižování zisku na nižší cenu a část snížené ceny vstupů. proč tomu tak není? protože finanční systém je vadný a je předmětem elitního parazitismu. Proto jsou odčerpávány úspory do popdoby bezbřehých elitních příjmů z efektivity, o kterou se zpravidla zasloužili běžní zaměstnanci svým úsilím a inovačními nápady. Proč je tedy za to neodměnit také? protože pan manažer a pan majitel jsou peněžní psychopaté Harpagonovy diagnózy? Psychopatický elitář je v podstatě otrokář, protože parazituje na svých podřízených.
Každý direktor by si měl uvědomit, že aby si mohl nárokovat část výnosu ze zvýšení efektivnosti, musel by sám onu zvýšenou efektivnost vymyslet a zrealizovat. Sám to nemůže zvládnout žádný direktor, proto se musí o výnosy dělit. Tedu, pokud není psychopat a narcis, který se má za nejchytřejšího, nejschopnějšího a proto i jediného nositele všech nároků na odměny. Tedy, pár kostí se psům pod stůl hodit dá a ještě spokojeně slintají.
Uvědomme si, že řízení, jež navzdory všem úsporám na vstupech (kromě lidských) se o přínosy nedělí se všemi, kdo se na úsporách a výsledné efektivnosti podíleli, přestává být člověkem a stává se kreaturou nelidské psychiky. Té odpovídá zlepšování života drtivé většiny společnosti, z ekonomického hlediska především v materiální stránce. To znamená, že za své vydělané peníze si pořídí to, co skutečně potřebují, ve vyšší kvalitě nebo při stějné a nižší ceně. To je zákon zdrojově stabilní ekonomiky. Tu potřebujeme místo elitářských neudržitelných a nestabilních paskvilů. The end.