Výsledky Intelu za 3Q překonaly odhady, výhled ale zaostal, PC trh se blíží svému dnu - Diskuze, názory, doporučení a hodnocení

Máme hardware programování - figury šachů a software, možnost jejich tahů. Pak je zajímavé sledovat, kdo vyhraje v programování, jestli bílý nebo černý hardware-software. Závisí na tom, kdo bude jak táhnout a kdo má jaké figury... Představa, že většina partií skončí remízou je možnost využít obou hardware-software ke stejným výsledkům po stejném množství tahů, stejném množství programovacích příkazů.

Je taky možné, abychom se dostali k složitějšímu programování, zvýšit počet polí ( možnosti tahů a zároveň možnosti programovacích příkazů ) s větším množstvím figur ( hardware - software ). Můžeme tak simulovat na hře i jiné věci, když využijeme tohoto ( hardwaru-softwaru ), tj ze současných výsledků naprogramových šachových partií na počítači lze využít k simulaci něčeho jiného. Přitom, můžeme u této hry měnit i počty stejných figur a jejich možné tahy. Pokud si tak dobře zvolíme hardware -software, je možné díky hře simulovat různé jevy.

setkal jsem se s pojmem zakódování jednoho qubitu do více qubitů , ale mě by spíše zajímalo zakódování více qubitů do jednoho qubitu. Více speciálních N-dimenzionálních qubitů by tak mohlo tvořit jeden qubit. Vznikly by tak matematické podprostory speciálních qubitů jejichž výsledkem by mohl být popis elektronového orbitalu či jaderných orbitalů...

Procesory se tedy dělí na jednojádrové a vícejádrové. Zvyšování počtu jader je v podstatě vynuceno fyzikálními omezeními. Integrací většího počtu jednodušších jader je teoreticky možné dosáhnout při stejné výrobní technologii na stejné ploše křemíku mnohem vyšší výpočetní výkon, než použitím jediného složitého jádra. Proto si říkám, jestli rozdělením těchto jader na ještě menší nanojádra není možné získat ještě větší výpočetní výkon? Kde je hranice, kdy se dostaneme k takovým nanojádrům, která již nezvětší výkon, ale naopak jej zmenší?? Tohle by se mělo technicky odzkoušet.

klastry superpočítačů složené z procesorů složených z mnoha jader? Existují?? Nebo je to ještě jedna z mála možností jak zvětšit výkon superpočítačů??

Exituje vektorový procesor. Může existovat maticový procesor? Předpokládám, že tohle je ještě vyšší úroveň zpracování dat...Takže existuje. Ale je možné vektorový či maticový procesor použít u mobilních telefonů???

Maticový procesor může zpracovávat data z více jader najednou. Může tak vzniknout hybridní systém maticového procesoru a vícejaderných procesorů.

Poslední věc: maticové procesorové klastry superpočítačů mohou počítat se speciálními qubity. A to dokonce v 3D dimenzi. Je tak možné něco, co nedokáže ani kvantový počítač...  

taky lze mít počítačově libovolný N-dimenzionální speciální qubit. Toto může vést k výpočtu 11 rozměrné dimenze pomocí speciálních qubitů. Co by z toho však bylo ví Bůh?

matematicky lze mít nekonečně dimenzionální speciální qubit. Lze tak počítat i s přibližně nekonečny mnoha ( pokud výpočet zacyklujeme )  nekonečně dimenzionálních qubitů. Dostáváme tak všechny možné interakce částic i nekonečného množství těchto částic  ( i jejich všech interakcí vůči určité jedné konkrétní částici ). Toto nemusí počítač spočítat jako celek ( což totiž ani nejde ) , ale může si vybírat jen určité počty určitého množství dimenzionálních qubitů.

možná budou vícejaderné maticové procesory...:-))

Lze testovat nezatížený motor ( jen tuto část ) pro různé tlaky ventilů?? pístů a kdy by na určité vzdálenosti ve válci byly kroužky, které by detekovaly rychlost pístu ve válci. A pak zatížený motor, kdy by se ale využilo zatížení klikové hřídele? Taky, mohli by existovat ve čtyřválci dva sací a dva výfukové ventily?? 

a zachováním pixelů daného obrázku, který se posunuje?? Není tu něco navíc oproti televizi, co nám urychluje pohyb?? A pokud bychom chtěli mít kontinuální pohyb po jednotlivých pixelech, což by mělo být i u mobilů, pak by se zřejmě měl tento obrázek zřejmě pohybovat rychleji než 25/s??? Proč při pohybu kurzoru poskakuji po pixelech a ne po jednotlivých barvách tohoto pixelu, přineslo by to větší možnosti rozlišení?

ps. dokáží ohebné displeje kontinuální pohyb po stránce při nejmenším rozlišení pohybu po jednotlivých pixelech??

Možná by šlo využít krystalů LCD ( které jsou uspořádány volněji k jejich možnému pohybu ) a emisi fotonů jednak díky přiloženému kvantovanému napětí a jednak díky vybraci těchto krystalů. Možná by totéž šlo i u PHOLED, kdy by fosforeskující OLED měly kvantované vybrace a fosforeskující barva by byla dvakrát digitalizována ( vyzařovaly by se fotony jednak díky napětí a jednak díky vybraci  ). Možná by se daly najít taky organické tekuté krystaly, které by byly podobné tekutým krystalům LCD??? 

Tak jsem došel na to že nejen obraz by měl mít 25 obrázků /s, ale taky je možné měnit jednotlivé pixely rychlostí 25 pixelů/s, s tím, že by se vždy na určitý okamžik pixely vypínaly a tím by se šetřila energie. Jinak pixely svítí pořád a zvláště u mobilů je to plýtvání...  

Pomocí interakcí elektronů s částicemi  lze vytvořit bity, které můžeme kombinovat s jinými interakcemi, opět bity, ve speciálních qubitech. Klasický počítač tak lze přetvořit v zařízení, které monitoruje interakce částic a zaznamenává jejich průběh v podobě speciálních qubitů. Elektrony, jeden za druhým, interagují s danou částicí a tyto elektrony pak vytváří dané qubity. Dokonce lze kombinovat více interakcí částic najednou pomocí více propojených počítačů monitorujících tyto různé interakce. Lze tak popsat interakci hmoty na základní částicové úrovni i atomární a molekulové interakce s elektrony....  

pomocí počítačů interagujících s částicemi lze pak vytvořit umělý atom, kdy sestavíme interakce těchto částic tak, aby vznikla změřitelná interakce elektronu s tímto atomem. To je již složitější a možná to má více řešení, takže umělý atom může být několik řešení interagujících částic. Takový umělý atom je pak možná uskutečnit ( mít více skutečných atomů složených ze stejných částic ), což by bylo novou kvantovou vlastností atomu ( můžeme si představit, že výsledná interakce všech umělých ( odpovídajicích si ) atomů s elektronem je stejná a tyto umělé atomy se liší vzájemným uspořádáním orbitalů ( elektronových i jaderných ) a možná i jejich tvarem...Prostě umělý atom musí obsahovat stejné částice jako skutečný, může ale být poskládán jinak několika různými způsoby. Tohle by měly počítače zkusit spočítat.