Děkuji za potvrzení mého názoru. JZDáci se měli lépe než vzdělaná vrstva. Můj otec vysokoškolák a konstruktér v Tatrovce, matka tamtéž. Museli chodit dělat si přividělávat do dílny, abychom mohli nějak žít. Nikdy jsme se nedostali k moři, ani nikam za hranice. Hádejte proč. Protože děd byl živnostníkem. Auto jsme měli takové, že škoda o tom mluvit, protože již tehdy bylo pro srandu králíkům. 4.členná rodina se tísnila ve 2+1, který otec musel vlastníma rukama dát dohromady, aby to bylo k bydlení. A změna po revoluci? Otec odešel z Tatrovky (kde mimochodem dělňasové se socialistyckým myšlením odmítali dělat cokoli navíc a když to po nich otec chtěl, propíchali mu gumy u auta) ke konkurenci, matka do banky. Za 15 let vydělali tolik peněz, že dokázali sobě koupit nový byt, mně přispět na koupi bytu a bratrovi taktéž. Dále si mohli dovolit NOVÉ moderní auto, mohou jet kamkoli po světě, byť je to v 70.letech již neláká. Mají solidní důchod ze kterého hravě vyžijí a nemusí si utrhovat od huby jako za socíku. Byť jsem byl malý i tak si pamatuji následující chuťovky:
1) Čajový sáček máčený postupně na 3x
2) Každodenní úprk ze školky, aby v obchodě bylo ještě mléko a pečivo
3) 30 minut fronta na košík, 30 min. fronta na zaplacení
4) Pračka 20 let stará, ale nová byla drahá, tudíž otcem nesčetněkrát opravovaná
5) V koupelně karma, kdy při poruše se čekalo na opraváře několik dní, až se otec naučil ji opravovat sám
6) Jednou výlet do Tuzexu, kde měli supr věci, jako pískací lízátko, kindervejce, atd. Dnes naprosto obyejná věc
7) V létě meloun jen občas a jen někde, takže okružní jízda kolem chaty babičky po okolních vesnicích, kde jej ještě mají.