Všech svatých 1. listopadu

Tento den křesťané slavností uctívají Všechny svaté, připomínají si tedy nejen ty, kteří byli oficiálně kanonizováni, ale i „ty, o jejichž svatosti neví kromě Boha nikdo“.
Jde o společnou slavnost lidí, kteří již vstoupili do nebe (obyvatelů nebeského království), to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe „otevřel“. Dosáhli tedy věčné blaženosti.

Svátek vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům dne 13. 5. roku 609.
Na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století. Důvodem zavedení svátku byla nemožnost slavit každý jednotlivý den světců.

Později v 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků, ale také tzv. vyznavačů) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo snad i proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok.
Dnes vyhovuje i kvůli těsné blízkosti s památkou na zemřelé a s melancholickými podzimními pocity. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a pravidelně se slaví od 9. století.