Apple, dominantní tržní pozice a nadměrné zisky

V médiích se kvůli žalobě na Apple objevují úvahy o tom, zda tato firma skutečně má monopolní/dominantní pozici, či ne. A zda jí případně zneužívá. Co v nich trochu postrádám je pár klíčových základních čísel, popřípadě jejich srovnání s konkurencí, či jinými zajímavými případy.

1 . Kdy jsou zisky nadměrné – teorie: Zneužitím dominantní pozice jsou učebnicově příliš vysoké ceny, které odčerpávají bohatství od spotřebitele, společnosti generují nadměrné zisky. K tomu se dá přidat celá řada věcí, které nabírají na pestrosti zejména u technologických firem s jejich pestrými podnikatelskými modely. Ve výsledku tu ale v jádru věci stále hovoříme o nějakých praktikách a situacích, které generují „nadměrné zisky“.

Bylo by tak logické v každé diskusi o potenciálně dominantní/monopolní pozici a jejím zneužívání nejdříve zhodnotit, zda daná firma skutečně generuje zisky „nadměrné“. Jak to zhodnotit? Základní rámec je následující: Pokud řekneme, že nějaká firma generuje X miliard zisků, neříká nám to samo o sobě nic. Pokud řekneme, že její zisky odpovídají třeba 10 % jejího investovaného kapitálu, říká to už mnohem více – zisky měříme relativně k její velikosti. Ale stále nevíme, zda je oněch 10 % „nadměrných“ či ne. Na celý obrázek dostaneme ve chvíli, kdy je poměříme k nákladu onoho kapitálu, k požadované návratnosti. Proč?

Pokud nějaká firma dosahuje návratnosti svého investovaného kapitálu ROIC třeba ve výši 5 % a požadovaná návratnost u tohoto kapitálu je 10 %, těžko hovořit o tom, že generuje nadměrné zisky. Na to, aby se její kapitál „zaplatil“, by totiž musela vydělávat dvojnásobek. Takže by klidně mohla mít hodně silnou pozici na trhu, ale s takovým poměrem realizované a požadované návratnosti lze o jejím zneužívání hovořit těžko. Firma, respektive její vlastníci a věřitelé, tu v podstatě dotují spotřebitele (nebo jiné strany).

Pokud by naopak taková společnost generovala návratnost investovaného kapitálu (v průměru napříč cyklem) třeba 20, či 30 %, dá se uvažovat o tom, proč se neobjevuje konkurence. Tedy další kapitál, který by se hrnul tam, kde je jeho zhodnocování více než požadované. A tím snižoval zisky a návratnost kapitálu firmy existující.

2 . Nadměrné zisky – praxe: Apple měl v roce 2023 podle Morningstar ROIC na 56 %, průměr posledních pěti let je na 42 %. Návratnost vlastního jmění ROE je na 170 %. Počítat požadovanou návratnost na celkový kapitál a na vlastní jmění nemá v kontextu dnešní úvahy smysl. Je totiž zřejmé, že realizované návratnosti jsou násobně nad nimi. Jak je na tom konkurence?

Samsung měl v posledním roce ROIC na 2 %, rok předtím na 15 %, průměr posledních pěti let je na 10 %. Požadovaná návratnost: Korejské dluhopisy nabízí výnos 3,3 %, s rizikovou prémií 5,3 % (Damodaran) a betou na 0,8 – 0,9 tu požadovaná návratnost vychází na 8 – 9 %. Pokud by Samsung generoval podobné návratnosti i v budoucnu, je zhruba na svém - o nějakém zneužívané dominantní pozice a nadměrných ziscích se tu určitě hovořit nedá.

Není to ale úplně černobílý obrázek už proto, že Apple měl v minulém roce na globálním trhu asi 20 % podíl, Samsung asi 19 %. Bylo by tak asi příliš zjednodušené hovořit o tom, že Apple celkově zneužívá svůj tržní podíl dosahující ale stejné velikosti, jako nezneužívající Samsung. Celkově se tu pohybujeme spíše v oblasti segmentace trhu na rovinách cena/(vnímaná)kvalita/značka.

Jak jsem ale psal výše, tržní pozice se zejména u technologických firem dá vuy/zneužívat mnoha způsoby a výše uvedené je jen mustrem (se základními čísly), jak se na celou problematiku dá v globálu dívat. A pro zajímavost: Třeba Ferrari mělo za posledních pět let ROIC v průměru na 20 %. A Tesla měla v roce 2020 ROIC u 4 %, v posledním fiskální roce už na 23 %. Její hrubá marže přitom klesla z 21 % na 18,5 %. EBITDA marže se zvedla z 13 % na cca 15 %.