Použití ruských devizových rezerv na nákup zbraní pro Ukrajinu je historicky bezprecedentní, pročež poměrně rizikový tah. Méně rizikové může být využití rezerv až po vydání a neuhrazení ukrajinských reparačních dluhopisů

Nový návrh Evropské komise využít zmrazená aktiva ruské centrální banky na nákup zbraní pro Ukrajinu je historicky bezprecedentní. V předchozích konfliktech, ať se jedná třeba o druhou světovou válku či válku v Iráku počátkem 90. let, docházelo také ke konfiskaci rezerv agresorů, avšak až po skončení konfliktu. Je proto vysoce pravděpodobné, že Rusko se bude bránit soudní cestou. Pokud by uspělo, může být alespoň část jeho nároků uspokojena konfiskací majetku Euroclearu v jeho pobočkách v jurisdikcích typu Dubaje či Hongkongu. Nyní disponuje většinou zmrazených ruských rezerv, například v podobě dluhopisů, belgická centrála depozitáře Euroclear. Ten byl zřízen koncem 60. let dnes největší americkou bankou JP Morgan. Konfiskace majetku jeho poboček by mohla vést k platební neschopnosti tohoto depozitáře a nutnosti sanace zeměmi Západu.

Za zvážení proto stojí opatrnější a právně zřejmě elegantnější postup, například prostřednictvím vydání takzvaných reparačních dluhopisů. Ty by emitovala ukrajinská vláda, přičemž by dopředu avizovala, že budou uhrazeny jen v případě, že Rusko uhradí válečné škody – reparace –, které Ukrajině způsobuje. Reparační dluhopisy by si od Kyjeva nakupovaly zřejmě zejména vlády západních zemí a jejich příslušné instituce. Ukrajina by tak touto cestou získávala finanční prostředky. Ty by ovšem tedy nesplácela, dokud by Rusko neuhradilo své reparace. Předpokládá se, že Rusko by tak neučinilo. Na „dobrovolnou“ splátku reparací by tedy z jeho strany nedošlo. Pak by se ovšem západním zemím otevřela právě právně jistější cesta konfiskovat ruské rezervy, a to s poukazem na to, že jde o způsob, jak se fakticky domoci úhrad ruských válečných škod, a tedy i zesplatnění ukrajinských reparačních dluhopisů.