Bude znovuzvolení Trumpa znamenat konec NATO?

Během prezidentského období Donalda Trumpa bylo zřejmé jeho nepřátelství vůči NATO. Na summitu v roce 2018 hrozil, že USA půjdou vlastní cestou, pokud ostatní členové nezvýší své obranné výdaje. Na nedávném shromáždění v Jižní Karolíně Trump tvrdil, že by v případě útoku Ruska na členský stát NATO ochranu tomuto státu neposkytl, pokud by neplatil dost do obranného rozpočtu.

Přitom článek 5 deklaruje, že ozbrojený útok proti jednomu nebo více členům bude považován za útok proti všem a slibuje pomoc napadenému či napadeným státům. Jedná se o základní kámen kolektivní obrany NATO. Ale pozor, článek nevyžaduje použití ozbrojené síly jako jediného řešení.

Článek 5 říká: "Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti nim všem, a proto se dohodly, že pokud k takovému ozbrojenému útoku dojde, každá z nich v rámci výkonu práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznaného článkem 51 Charty Organizace spojených národů pomůže napadené straně nebo stranám tím, že neprodleně podnikne individuálně a ve shodě s ostatními stranami taková opatření, která považuje za nezbytná, včetně použití ozbrojené síly, k obnovení a udržení bezpečnosti severoatlantického prostoru.” Takovým opatření, která považuje za nezbytné, ale může být cokoliv včetně diplomatického protestu, uvalení sankcí apod.

Economist píše: “Ve svém prvním funkčním období byl Trump do značné míry omezován ministry obrany a poradci pro národní bezpečnost, kteří byli oddáni NATO. Pokud by vyhrál i druhé, pravděpodobně by provedl jmenování, která by zajistila, že už by nebyl omezován. I kdyby zjistil, že nemůže Ameriku formálně vyvést z NATO, mohl by pan Trump fatálně narušit její závazek dodržovat smluvní závazky tím, že by stáhl americké síly z Evropy, nerozšířil by americké jaderné odstrašení na Evropu a zpochybnil by svůj závazek nařídit americkým jednotkám bojovat na obranu Evropy. Za takových okolností by se Putinovi splnilo jeho nejtajnější přání - skartovat jakýkoli praktický význam článku 5, pokud jde o Ameriku.

Dále, po anexi Krymu Ruskem v roce 2014 vyvstaly obavy, jak NATO identifikuje prahovou hodnotu pro použití síly při hybridní válce, která kombinuje propagandu, korupci, subverzi a nepravidelné vojenské síly.

O peníze jde až v první řadě: od invaze Ruska na Ukrajinu obranné rozpočty evropských členů NATO výrazně vzrostly. Žebříček vede Polsko (+25%). Nicméně ani v loňském roce 19 států NATO, včetně ČR, neměla výdaje na obranu na 2% HDP. V letošním roce dojde k dalšímu navýšení výdajů a ČR by měla už plnit svůj závazek. Každopádně Trumpovy komentáře, ale i nedostatečné financování obrany jednotlivých států nebo neschopnost naplnit dodávky ze strany Evropy na Ukrajinu mohou vážně podkopat důvěru v kolektivní obranu a povzbudit Rusko a podobné k testování hranic alianční solidarity a ochoty k obraně, což by mělo dlouhodobé důsledky pro globální bezpečnost.



Současný vývoj ukazuje, jak je důležité pro NATO a jeho členské státy investovat nejen do tradiční vojenské síly, ale také do technologických inovací a kybernetické bezpečnosti. To by mohlo posílit obrannou schopnost aliance a zároveň podporovat udržitelný ekonomický růst prostřednictvím investic do vyspělých technologií.

David Navrátil