Na bublinu devadesátých let trh nesahá, investoři chtějí od akcií méně a méně

Občas už lze zaslechnout úvahy, že akciové trhy se dostaly do stavu nafouknutí podobnému tomu, co se dělo během internetové bubliny. BofA přišla s určitým dlouhodobým pohledem na to, jak našponovaný akciový trh tehdy byl a je. Podíváme se na něj s několika technickými poznámkami.

1 . Technická hned na úvod - co je a není prémie: Některé instituce na trhu nazývají rozdíl mezi obráceným PE a bezrizikovými sazbami rizikovou prémií akciového trhu. Je to, řekněme, nepřesnost. Tento rozdíl totiž neukazuje jen na rizikové prémie, ale i na očekávaný růst zisků (a také očekávaný poměr dividend a zisků). Vypovídací schopnost ale má – ukazuje na určitou celkovou míru optimismu, či pesimismu na trhu. Tento rozdíl jde tedy nahoru, pokud rostou rizikové prémie a/nebo klesá očekávaný růst zisků. A naopak – pokud prémie klesají a /nebo růst jde nahoru, rozdíl EP a bezrizikových sazeb jde dolů. Nyní se PE celého trhu pohybuje nad 20, poměr zisků k cenám akcií je tedy kolem 5 %. Výnosy desetiletých vládních dluhopisů jsou na 4,2 %, rozdíl je na 0,8 %.

2 . Prémie (?) hodně nízko: Následující graf ukazuje to, co BofA nazývá normalizovanou rizikovou prémií amerického akciového trhu. Současné hodnoty v grafu jsou nad oněmi 0,8 %, takže by se zdálo, že BofA onen název používá pro skutečné prémie (nemíchá do nich růst). Už jsem ale viděl jiné odhady od této banky, kde šlo o onen indikátor opti/pesimismu a ne o čisté rizikové prémie. Tady by tedy čísla spíše odpovídala čistým prémiím a minimálně v poslední době by se docela kryla s tím, co odhadoval třeba Goldman Sachs. Ten na podzim u USA hovořil o cca 3 % prémiích - tedy čísle, které by z historického hlediska bylo dost nízko. Podobnou řečí hovoří graf:

Zdroj: X

Já jako standardní prémii ve svých kalkulacích používám 5,5 %, což by zhruba odpovídalo průměru vyznačenému v grafu (5,9 %). V souvislosti s přemítáním o další technologické bublině pak vidíme, že křivka v grafu je sice dost nízko relativně k onomu průměru, ale na úrovně zaznamenané na konci devadesátých let se ještě ani zdaleka nedostlala. V menší míře to platí i o křivce červené, které se týká sedmičky populárních technologických akcií. Na stranu druhou současné prémie v řádu jednotek procent jsou skutečně mimořádně nízko.

3 . Negativní prémie a strukturální pokles: Na vrcholu technologické bubliny podle grafu byly prémie po nějakou dobu dokonce negativní – investoři by si v takovém případě připláceli za vyšší riziko akcií relativně k bezrizikovým aktivům. Je to ale možná opět připomínka toho, že prémie nelze u akcií přímo pozorovat a do jejich odhadů promlouvají odhady budoucího růstu zisků a dividend. Výsledné číslo/odhad tak nemusí být čistou prémií, ale může do něj více či méně promlouvat očekávaný růst. Ve výsledku by tak klesalo pod nulu, ale čisté prémie ne. Navíc tento faktor míchání prémií a růstu může hrát větší roli právě v době, kdy se očekávaný růst dostává na historicky vysoké hodnoty. Což je velice pravděpodobně i nyní.

I kdybychom tedy i v tomto grafu měli prémie více či méně šmrncnuté očekávaným růstem, svou vypovídací hodnotu má. Ukazuje také, že ve velmi dlouhodobém trendu investoři chtějí od akcií nad rámec bezrizikových výnosů méně a méně. A jak jsem zmínil, u velkých technologických akcií by to podle grafu nebylo téměř nic (ve srovnání s bezrizikovými výnosy).