Nejlepší predikce jsou ty, které se jen málokdy naplní?

S nástupem nového roku jsem tu prezentoval pár predikcí dalšího vývoje na trhu od některých analytických týmů. K tomu jsem dodal, že pokud někdo očekává návratnost výrazně se odchylující od návratnosti požadované, v podstatě říká, že pomyslná většina na trhu se nyní mýlí. Co na to vlastně říká a neříká praxe?

Logika výše uvedeného je jednouchá a lze jí popsat následujícím příkladem: Výnosy desetiletých vládních dluhopisů jsou nyní na 4 % a dejme tomu, že riziková prémie je na 5,5 %, dohromady tedy 9,5 %. Pokud by investoři nyní věřili, že index SPX bude za rok třeba na 5500 bodech, nyní by prodávali, či kupovali akcie tak, že hodnota indexu by nyní byla na 5022 bodech. Protože pak by index posílením na 5500 generoval návratnost 9,5 %.

Tj., pokud by akcie byly nyní níže, návratnost by byla vyšší a investoři by kupovali až do hladiny 5022. Pokud by index byl výše, s předpokladem 5500 bodů za rok by očekávaná návratnost byla pod požadovanou a investoři by prodávali. Opět až do úrovně 5022. Index SPX je přitom nyní na cca 4760 bodech. S 9,5 % požadovanou návratností nám to dává 5212 bodů za rok. Slabou stránkou této logiky může být (i) předpoklad smysluplné efektivity trhů a (ii) ona riziková prémie. Ta se totiž dá jen odhadovat a třeba Goldman Sachs jí na podzim viděl na 3 %. Co ona praxe?

Následující graf ukazuje rozdělení ročních návratností amerického trhu od roku 1927. Pokud spočítám průměrný výnos desetiletých vládních dluhopisů z dat Roberta Shillera, vyjde mi 4,8 %. Pokud by dlouhodobý standard rizikových prémií byl na oněch 5,5 %, je to dohromady průměrná požadovaná návratnost něco nad 10 %. V grafu nevidíme žádnou mohutnou koncentraci realizovaných návratností kolem tohoto čísla. Naopak jde o jedno z mnoha:

Zdroj: X

Je tedy odhad vývoje na trhu provedený na základě požadované návratnosti metodou mizernou? Ano v tom smyslu, že realizované návratnosti se od něj obvykle liší, nejednou hodně výrazně. Co je ale alternativou? Tou nejčastější je odhad zisků na akcii v roce t+2, nyní tedy v roce 2025. A na něj pak nasadit odhadovaný násobek cen a zisků PE v t+1, nyní tedy na konci roku 2024.

Konsenzus tedy nyní například hovoří o 2025 ziscích na akcii ve výši 276 dolarů, třeba Morgan Stanley o 266 dolarech. Pokud bychom na konsenzus nasadili (forward) PE ve výši 19, máme hodnotu indexu na konci příštího roku 5244 bodů. A můžeme dlouze rozebírat, zda se nám tyto predikce zisků a valuací líbí, či ne. Nejde tak podobně jako u řady jiných případů o to, co je lepší a co je horší. Spíše o to, co daná metoda a výsledek říká, co neříká a z čeho vychází. Z určitého pohledu jsou pak stále nejlepší predikce založené na oné požadované návratnosti. I když se jen málokdy naplní. A k tomu je samozřejmě otázka, zda někdo kdy dokázal systematicky něco lepšího s metodou jinou.