Vstup do eurozóny je víc, než jen nahrazení měny, kterou máme na účtech a v peněženkách (Jan Frait)

Diskuze o vstupu do eurozóny v posledně době nabyla na intenzitě, ale obsahově se nadále pohybuje zpravidla hodně na povrchu. Mohlo by se zdát, že jejím jediným obsahem je nahrazení označení měny, kterou máme na účtech a v peněženkách. Ve skutečnosti jde o mnohem rozsáhlejší krok, jehož klíčovou součástí je předání řady pravomocí v oblasti dohledu nad finančním trhem do Frankfurtu, Paříže a Bruselu.

S přijetím eura je mimo jiné spojena povinnost vstoupit do Bankovní unie, což znamená, že dohled na významnými bankami a veškeré licenční procesy v bankovním sektoru jsou předány Evropské centrální bance. Doposud musí být banky licencované v České republice řízeny tak, aby byly schopny samostatně ustát problémy, které mohou vzniknout u nich samotných nebo v celé přeshraniční skupině, pokud jsou její součástí.

ČNB stanovuje podmínky pro jejich fungování, určuje kapitálovou přiměřenost a požadavky na likviditu. ČNB rozhoduje, jak velká rizika mohou banky podstupovat při operacích doma i v zahraničí. Tuto možnost bychom vstupem do eurozóny zcela ztratili. To je zcela zásadní změna, která může mít závažné dopady v krizových situacích. ČNB je nyní členem dohledových kolegií přeshraničních bankovních skupin, má právo hlasovat a kolegium nemůže její rozhodnutí jednoduše zvrátit například ve prospěch mateřské banky. Po vstupu do Bankovní unie ale o tom už ČNB nebude nejen hlasovat, už nebude sedět ani u stolu.

To, co mě na současné debatě o přijetí eura nejvíce zaráží, je ignorování faktu, že v roce 2020 se v souvislosti se vstupem Chorvatska a Bulharska do mechanismu směnných kurzů ERM II pravidla pro přijímání členů do eurozóny radikálně změnila. Obě země totiž musely zároveň vstoupit do Bankovní unie. Byť právo EU takovou podmínku pro vstup do ERM II nestanovuje, postup obou zemí byl řadou účastníků označen za precedenční pro další kandidáty.

Považuji za víceméně jisté, že pokud by ČR požádala o vstup do ERM II s cílem přijmout v budoucnosti euro, bylo by po ní požadováno, aby neprodleně vstoupila také do Bankovní unie. A to v situaci, kdy by neměla žádnou jistotu, v jakém horizontu by jí bylo umožněno euro nakonec přijmout. Plnit příslušná kritéria ve velmi nestálém ekonomickém a geopolitickém prostředí může být nyní spíše dílem náhody než promyšlené hospodářské politiky. Osobně považuji proces vstupu do eurozóny, jak je momentálně předpokládán, za značně ponižující.

Nedoporučil bych vstoupit do přijímacího procesu a vzdát se dohledových pravomocí a zároveň akceptovat, že členství v eurozóně získám za tři, pět, nebo také možná deset let. Pokud by domácí politická reprezentace vstup do eurozóny skutečně zvažovala, měla by si nejprve vyjednat podmínky, které odpovídají tomu, že česká ekonomika je dosti vyspělá, je dlouhodobě makroekonomicky stabilizovaná a má velmi zdravý bankovní sektor. A do režimu ERM II vstoupit na poslední chvíli a na co nejkratší dobu, pokud vůbec.

Jan Frait, viceguvernér ČNB (Seznam Zprávy 6. 1. 2024, rubrika Byznys)