Rozpočtový chaos v Německu

Od poloviny listopadu se Německo nachází v rozpočtové krizi.

Od poloviny listopadu se Německo nachází v rozpočtové krizi, poté co ústavní soud v Karlsruhe zakázal vládě převod 60 mld. euro do klimatického a transformačního fondu (KTF). Omezení výdajů přichází v tu nejméně vhodnou dobu – německá ekonomika již více než rok stagnuje a ani vyhlídky na příští rok nejsou optimistické. O to více, pokud by se německá ekonomika – vedle řady cyklických a strukturálních problémů – dostala i pod tlak nežádoucího utažení fiskální politiky.

Převod 60 mld. euro do KTF zablokoval ústavní soud z důvodu neúčelnosti – tyto prostředky byly původně určeny na zmírnění dopadů pandemie, nikoli na zvýšené výdaje na zelené investice se záměrem posílit konkurenceschopnost ekonomiky. Ústavní soud navíc kritizoval obecnou tendenci německé vlády využívat mimorozpočtové fondy, které zvyšují netransparentnost fiskální politiky a obcházejí ústavně zakotvenou dluhovou brzdu (strukturální deficit max 0,35 % HDP). Z tohoto důvodu je velmi nejisté také čerpání prostředků (plánované desítky miliard) z ostatních fondů.

Na rozhodnutí ústavního soudu německá vláda zareaguje dodatkem k letošnímu rozpočtu. Zároveň premiér Scholz oznámil předčasné ukončení regulace cen energií pro domácnosti, které měla vláda původně dotovat do března 2024. Rozpočet na příští rok je pak v tuto chvíli největším otazníkem a je dost dobře možné, že se jej nepodaří do konce prosince schválit. Olaf Scholz již oznámil, že v připravovaném rozpočtu budou škrty. Jak značné, však bude záležet na fiskální kreativitě vlády. Alternativou pro čerpání prostředků je totiž „odblokování“ dluhové brzdy vyhlášením mimořádné situace – nejpravděpodobněji klimatické krize, což by pomohlo zvýšit zelené investice.

Alternativa v podobě změny ústavního zákona u dluhové brzdy v tuto chvíli nepřipadá v úvahu. A to nehledě na fakt, že díky tomu nyní diktuje fiskální politiku de facto ústavní soud. Samotný cíl zajistit udržitelnost veřejných financí je chvályhodný, nicméně nastavení velmi konkrétních limitů a jejich následné vynucování ze strany právníků a nikoli ekonomů je eufemisticky řečeno problematické. K celé plejádě negativních rizik, kterým německá ekonomika čelí, je tak potřeba přidat riziko v podobě příliš utažené fiskální politiky, jež by dále tlumila již tak mizerný výkon největší evropské ekonomiky.