Růstová dominance amerických trhů

Pokud bychom předpokládali, že trhy jsou hodně efektivní, měli bychom to mít s odhadováním jejich dlouhodobější relativní návratnosti docela jednoduché. U těch rizikovějších bychom čekali návratnost vyšší a naopak. Tak jak to, že si Spojené státy vedou dlouhodobě zdaleka nejlépe? Dnes pár volných úvah o amerických a dalších trzích.

Následující graf ukazuje odhady rizikových prémií vybraných trhů. V USA jsou dlouhodobě nejnižší, na rozvíjejících se trzích nejvyšší. Výše uvedená logika by tak měla jasné implikace.

Zdroj: X

Bank of America v následujícím grafu ukazuje aktualizovanou verzi relativní výkonnosti amerického trhu ve srovnání s trhy zahraničními. Americké akcie za sebou mají dlouhé roky, po které získávaly před zbytkem světa náskok. Ekonomové banky v obrázku také vyznačují možný obrat směrem dolů. Tedy k tomu, že by si po nějakou dobu vedly lépe trhy zahraniční. Tady ty evropské, japonské a rozvíjející se - brány jako celek:

Zdroj: X

Akciové trhy po světě se nám tedy odmítají chovat podle uvedeného „modelu“. Buď je sledovaná doba příliš krátká, nebo je na realitu krátký model. Ovšem svou roli hrají i bezrizikové výnosy – ty spolu s prémiemi tvoří celkovou požadovanou návratnost a například v Japonsku byly po dlouhou dobu extrémně nízko. Tudíž mohly eliminovat efekt vyšších prémií. Tak či onak, BofA v komentáři ke grafu píše, že nyní je vhodné mít dlouhé pozice na zbytku světa a krátké v USA. Což je docela odvážné, protože podobné teze zaznívají již dlouhé roky a jsou zas a znovu vyvraceny. I přesto, že by jim někde mohl nahrávat pohled na rizikové prémie, respektive celou požadovanou návratnost.

Současnou situaci na trzích by šlo ve zkratce (viz i předchozí úvahu) brát tak, že americké trhy jsou naceněny na dokonalost, zatímco trhy zahraniční ne. Z tohoto pohledu by pak šlo říci, že v USA už není zdaleka takový prostor pro zlepšení, jako v zahraničí - tam totiž mohou více klesat rizikové prémie, a/nebo se zlepšovat růstový výhled. Jenže na druhou stranu za sebou máme onu řadu let, kdy padaly podobné argumenty, ale jejich logika se ne a ne naplnit.

V této souvislosti lze nyní poukázat asi zejména na Čínu. Ta během roku nenaplňovala cyklická růstová očekávání, ale diskutuje se hlavně o tom, jaký je vlastně její strukturální výhled. Tedy o tom, nakolik během přechodu na nový ekonomický model klesne její potenciál a udržitelné tempo růstu. Co víme jistě je tak jen to, že křivka v druhém grafu po dosažení extrémů vykazuje známky váhavosti. Ale zřejmě i to, že vize a příběhy točící se kolem nových technologií jsou stále koncentrovány směrem do USA. Konec konců, na odvětvové a firemní úrovni tu hovoříme do značné míry právě o tom, jak si vedly a budou vést velké technologické společnosti.