Bude budoucnost horší než současnost? Globální náklady klimatické změny budou kolem 5% HDP do roku 2100

Dobře už bylo. Budoucnost bude horší než současnost. Podobné hodnocení můžeme slyšet v souvislosti s hodnocením změny klimatu. A to včetně zprávy IPCC. Nic moc optimistického, tak se nedivme, že na lidi přichází klimatický žal.

Známý klimatolog Brian C. O’Neill v Nature upozorňuje, že interpretace, že budoucnost bude horší, než současnost je mylná z mnoha důvodů.

Upozorňuje na paradox. Na jedné straně lidé se domnívají, že změna klimatu může vést k zániku lidstva nebo minimálně budoucnost zhoršit. V hodnoceních dopadu změn klimatu můžeme najít varování, že zemřou statisíce lidí v důsledku vln veder a dalších příčin souvisejících s klimatem, miliardy lidí ohrozí nemoci, prudce porostou škody způsobené povodněmi, miliony lidí budou uvrženi chudoby apod.

Na druhé straně stejné studie ale předpokládají, že globální ekonomika poroste. A pravidelní čtenáři ví, že neexistuje lepší politika, která je schopná zvýšit životní úroveň všem, než ekonomický růst. Jinými slovy, stejné studie ve výpočtech implicitně přepokládají, že lidi budou mít lepší vzdělání, budou lépe živeni, budou zdravější, déle žít, budou bohatší. A nemá se to týkat jen nejbohatších, ale všech.

Studie tento předpoklad skutečně mají. To, co je ale medializované, je odchylka od tohoto základního scénáře, respektive dodatečné riziko pro budoucí blahobyt. Nedávno jsem o tom psal:

Seriózní odhady globálních nákladů klimatické změny se pohybují kolem 5% HDP do roku 2100. Ale budou geografické oblasti, kde to bude výrazně více, i několikanásobně. A logicky i oblasti, kde náklady budou nižší. Ale v průměru 5%. Vzhledem k nejistotě řekněme 5-10% globálního HDP. V roce 2100.

Když to vyjádříme v mld. CZK nebo USD, tak to bude obrovská částka. Ale 5-10 procent HDP není zase taková darda. Pokud budeme předpokládat, že globální ekonomika poroste o 2%, tak 5-10 procent HDP se dá překonat během pár let. Znamená to, že potenciální ekonomickou úroveň roku 2100 nedosáhneme s náklady na klimatickou změnu v tomto roce, ale až v roce 2102- 2105.

Ano, v některých oblastech mohou náklady dosáhnout 20 procent. V tom případě se bavíme o posunu do roku 2110, tedy o deset let. Teoreticky je to pořád akceptovatelný náklad.

Brian C. O’Neill proto píše, že i když změna klimatu povede ke statisícům úmrtí navíc, pokles úmrtnosti z jiných příčin (zlepšení hygienických podmínek, vzdělání, pokrok v medicíně, očkování apod.) výrazně převáží vliv klimatu. To ve finále povede k prodloužení průměrné délky života v tomto století o 10-20 let. A to i v zemích s nejkratší průměrnou délkou života v současnosti. Změna klimatu způsobí, že zvýšení věku dožití (ve zdraví) bude o něco nižší. Ale ne, že se očekávaný věk dožití sníží ve srovnání se současností.



Špatnou interpretaci rizik uvádí Brian C. O’Neill na příkladu. Změna klimatu uvrhne lidi do chudoby, ať už v důsledku rostoucího počtu přírodních katastrof nebo neúrody, nebo dokonce vysokých cen potravin a energie způsobených snahou o snížení emisí. V příštích desetiletích by takto mohly zchudnout desítky milionů lidí. Ve scénářích vypočítáte, kolik lidí bude v chudobě bez klimatické změny a pak kolik lidí bude v chudobě s klimatickou změnou. To, co je medializované, je rozdíl. Ale jaká bude celková chudoba? Vyšší nebo nižší než dnes? IPCC ve svém středním scénáři odhaduje, že jiné než klimatické faktory, sníží počet lidí v chudobě z 600 milionů v roce 2020 na 100 milionů v roce 2050. Výsledkem je, že v polovině století se celkový počet lidí ohrožených chudobou ze všech příčin, a to i s přihlédnutím k desítkám milionů lidí, které do chudoby uvrhne změna klimatu, sníží oproti dnešku nejméně o dvě třetiny. Největšího zlepšení se dočkají dnešní nejchudší regiony. Z negativní zprávy je vlastně pozitivní zpráva.

Podobně je tomu i v případě podvýživy. V současné době je na celém světě ohroženo hladem přibližně 700-800 milionů lidí. Do roku 2050 se očekává, že i při započtení vlivu oteplení o přibližně 2 °C klesne tento počet při středním scénáři vývoje na přibližně 250 milionů. Změna klimatu představuje v rámci této zbývající zátěže pouze asi 25 milionů lidí.

To neznamená, že změna klimatu nepřinese negativní jevy. Změna klimatu bude zabíjet lidi a bude uvrhávat je do chudoby. Změna klimatu urychlí vymíraní druhů, bude způsobovat nedostatek vody, nebo bude zvyšovat nerovnost. Nad těmito dopady nelze mávnout rukou jen proto, že jiné faktory prodlouží věk dožití. Naopak je nutné využít lepší znalosti, inovace, technologie ke zvýšení celkové prosperity lidí.

Na druhé straně příliš pesimistické výhledy a strašení mohou otupit opatření v oblasti klimatu tím, že se budou zdát beznadějná. Když se někdo pojmenuje Poslední generace, tak mnoho optimismu na zlepšení nezbývá. Přílišný pesimismus zkresluje diskuzi a analýzu pro stanovení politických priorit. A může také podkopat vědeckou důvěryhodnost, pokud negativní jevy v blízké budoucnosti nebudou odpovídat pesimistickému nastavení.

Dále, potřeba rozlišovat mezi dodatečnými riziky způsobenými změnou klimatu a celkovými riziky. A uvědomovat si tento rozdíl při interpretaci výsledků. Stejně tak je potřeba při hodnocení adaptačních opatření analyzovat nejen dopad na dodatečné riziko, ale na celkové riziko. Například porovnat dopady politiky, která je zaměřená na snížení dopadu klimatické změny s politikou, která s klimatickou změnou nemá nic společného, ale celkový pozitivní dopad (na zdraví, věk dožití, prosperitu) může být větší. Je také potřeba zpřesňovat odhady dopadů jednotlivých scénářů a opatření.

Každopádně máme prostředky, technologie, rostoucí znalosti na to, aby budoucnost byla výrazně lepší než současnost.

David Navrátil