Stínové bankovnictví - Fenomén, kvůli kterému se v Číně bortí základy realitního trhu

Problémy Číny s nemovitostním trhem opět upozornily na svět stínového bankovnictví a rizika, která představuje pro ekonomiku.

Stínové bankovnictví – termín zavedený v roce 2007 v USA – označuje finanční služby nabízené mimo formální bankovní systém, který je vysoce regulovaný.

Naopak instituce v rámci stínového bankovnictví mohou půjčovat peníze většímu počtu subjektů s větší lehkostí, ale tyto půjčky nejsou zajištěny stejným způsobem jako u tradičních bank. To znamená, že náhlá a rozsáhlá poptávka po platbách může mít dominový efekt.

Navíc kvůli omezenému dohledu regulátora je obtížné zjistit skutečný rozsah dluhu - a rizika pro ekonomiku.

V Číně se vláda v posledních několika letech snažila omezit rychlý růst tohoto nebankovního dluhu. Situace v této zemi se liší tím, že v ní dominuje stát. Největší banky jsou ve vlastnictví státu, což podnikům, které nejsou ve státním vlastnictví, ztěžuje přístup k financování tradičními bankami.

Státem ovládaný finanční systém také znamenal, že až donedávna si účastníci půjčovali a půjčovali peníze s předpokladem, že stát jim vždy poskytne podporu, což znamená implicitní záruku.

Odhady velikosti stínového bankovnictví v Číně se značně liší, ale pohybují se v bilionech amerických dolarů.

Čínský sektor nemovitostí, který tvoří odhadem čtvrtinu ekonomiky, se nachází na pomezí stínového bankovnictví, financí místních vlád a majetku domácností.

Realitní společnosti nakupovaly pozemky od místních samospráv, které potřebovaly příjmy a ekonomické přínosy z regionálního rozvoje. Lidé v Číně se vrhli na příležitost koupit si vlastní bydlení - nebo spekulovat -, protože ceny v posledních dvou desetiletích prudce vzrostly.

„Developeři si byli schopni hojně půjčovat od stínových bank a obcházet tak limity pro půjčky na nákup pozemků,“ uvedl Logan Wright z Centra pro strategická a mezinárodní studia. „V důsledku toho ceny pozemků dále rostly a developeři pak zvyšovali náklady na bydlení, aby si udrželi marže.“

Podle Wrighta donutila nedávná omezení stínového bankovnictví ze strany Pekingu agresivní developery, aby se obrátili na jiné zdroje financování za účelem splacení stávajících půjček od stínových bank.

Kampaň snižování zadluženosti, kterou čínské vedení zahájilo v roce 2016 s cílem snížit systémová finanční rizika, je podle Wrighta jediným logickým východiskem, jak vysvětlit, jak začalo strukturální zpomalení čínské ekonomiky.

Poté vláda v srpnu 2020 tvrdě zasáhla proti developerům tím, že stanovila limity pro výši dluhu.

Po desetiletích rychlého růstu se čínské realitní giganty, jako jsou Evergrande a Country Garden, postupně potýkají se splácením dluhů. Jejich peněžní toky vyschly, a to zejména v důsledku klesajícího prodeje domů. Téměř současně se objevily zprávy o neschopnosti svěřenského fondu Zhongrong splácet investorům některé produkty. Fond půjčoval peníze developerům.

Začíná být zřejmé, že přinejmenším několik realitních společností, které se potýkají s problémy, si ponechalo část dluhu mimo účetní knihy.

„Nedávná odhalení vyvolala otázky ohledně nedostatečné kontroly a agresivních účetních praktik developerů v letech konjunktury,“ uvedla agentura S&P Global Ratings.

Letos v létě developerská společnost Shimao přiznala, že dluží mnohem více, než dříve zveřejňovala - a to bez vědomí jejího bývalého auditora PricewaterhouseCoopers, upozornila zpráva S&P . Společnost PwC odstoupila z funkce auditora společnosti Shimao v březnu 2022.

„Některé z těchto prostředků, tyto skryté dluhy, poskytly svěřenecké společnosti,“ řekl v telefonickém rozhovoru pro CNBC Edward Chan, ředitel společnosti S&P Global Ratings. „Tyto svěřenské společnosti byly v podstatě součástí stínového bankovního systému v Číně.“

Svěřenské fondy prodávají investiční produkty obvykle bohatším domácnostem.

Podle údajů China Trustee Associations, které citovala Nomura, bylo ke konci března v Číně přibližně 7,4 % hodnoty svěřenských fondů vystaveno nemovitostem, což odpovídá přibližně 1,13 bilionu jüanů (159,15 miliardy USD).

Podle jejich odhadu je skutečná výše půjček developerů od svěřenských fondů více než třikrát vyšší - ke konci června činila 3,8 bilionu juanu.

„Některé svěřenské produkty, které byly investovány do sektoru nemovitostí, možná nezveřejnily skutečné využití finančních prostředků, aby obešly finanční předpisy,“ uvádí Nomura.

Banky v Číně také využívaly svěřenecké společnosti, aby skryly skutečnou míru rizika ve svých rozvahách, a zároveň vydělávaly peníze půjčováním developerům a místním vládám, uvedl Wright z CSIS.

Wright odhadl, že stínové bankovnictví představovalo v letech 2012 až 2016 téměř třetinu všech úvěrů v Číně - a že po zásahu Pekingu proti tomuto sektoru se růst úvěrů v Číně snížil na polovinu.

Problém Pekingu dnes spočívá v tom, že potřebuje kompenzovat zásah proti stínovému bankovnictví a dluhům developerů jinými druhy ekonomické podpory.

„Hospodářský růst Číny v příštích 5 až 10 letech bude záviset na tom, jak úspěšně a efektivně dokáže finanční systém přesunout své zdroje z úvěrů souvisejících s nemovitostmi a investičních projektů místní vlády na produktivnější firmy soukromého sektoru,“ dodal Wright. „V opačném případě se tempo hospodářského růstu Číny v příštím desetiletí nadále zpomalí na 2 % nebo méně.“