Zvýšení hygienických limitů hluku nemusí ohrožovat zdraví obyvatel – reaguje na vývoj dopravy

O pět až třináct decibelů se nařízením vlády č. 433/2022 Sb. , které nabylo účinnosti 1. července 2023, zvýšily hlukové hygienické limity pro dopravní stavby. Vzhledem k tomu, že decibel je logaritmická jednotka, kdy zvýšení o 3 decibely znamená dvojnásobnou hlukovou zátěž, vypadá to na první pohled jako skokové zvýšení přípustného hluku. Také proto na nařízení negativně reagovala řada měst a obcí. Přesto však nejde o změnu, která by nutně snižovala komfort obyvatel nebo je ohrožovala na zdraví. Dokonce se totiž ani nedá říci, že limity hluku jsou reálně zvýšeny. Naopak je možné konstatovat, že nové limity jsou nižší než ty původní.

Nařízení totiž uvádí provoz dopravních staveb, nevyjímaje železnice, do souladu s realitou. Tyto stavby byly dosud často kolaudovány na základě výjimky, která mírnila požadavky původních hygienických limitů na hluk někdy i benevolentněji než nové nařízení. Například u některých tratí a silnic bylo dosud možné na základě výjimky zkolaudovat stavby s hlukovou zátěží 70 dB ve dne a 65 dB v noci pro železniční dopravu a 70/60 dB pro silniční. Nyní to je maximálně 68/63 dB pro dráhy a 68/53 dB pro pozemní komunikace.

Novela nařízení o hlukových limitech souvisí především s intenzitou dopravy, která se soustavně zvyšuje a v mnohých případech se už nyní nachází na hranici kapacit stávajících komunikací. „Nařízení vychází vstříc tendenci zahušťování výstavby v městských strukturách a de iure narovnává rozvoj dopravy v posledních třiceti letech. Ke snížení hlukové zátěže také přispívají kvalitnější komunikací nebo řízený zákaz vjezdu nákladních aut do měst. Zároveň ale přicházejí méně hlučné technologie elektro či vodíkových pohonů, a to postupně do všech typů dopravních prostředků,“ říká Ing. Robert Špalek, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT), jejíž členové se podílejí na projektování i realizacích dopravních staveb dotčených daným nařízením.

ČKAIT v této souvislosti upozorňuje, že jediným oprávněným orgánem pro měření a dodržování hygienických limitů je orgán státní správy – hygienické stanice. Zástupci Inženýrské komory zároveň uznávají, že zvýšení limitů pomůže některým stavbám v zahuštěnější zástavbě pro to, aby mohly být povoleny, realizovány a zkolaudovány. „Přesto jsme přesvědčeni, že zvýšení hlukových limitů se v obcích a v okolí dopravních staveb nijak neprojeví,“ dodává Ing. Radim Loukota, člen Představenstva ČKAIT, jenž je autorizovaným inženýrem v oboru Dopravní stavby.

Hluk spojený s dopravními stavbami je ovlivněn hned několika faktory. Na prvním místě je intenzita dopravy a skladba takzvaného dopravního proudu. Do výpočtu promlouvá rovněž povrch (kryt) komunikace, stejně jako stavební a přírodní okolí. Jde o problém především v intravilánu a extravilánu měst – zvlášť takových, u kterých probíhá nebo se plánuje nová bytová výstavba. Pokud by byly aplikovány starší hygienické limity, prakticky všechny dopravní stavby, včetně kolejových, by musely vést pod zemí. To by znamenalo skokové zvýšení stavebních nákladů – a tím samozřejmě i nižší počet realizovaných dopravních staveb.

„Přirozeně je ideálním stavem, když se komunikace nebo kolejové dráhy vedou mimo hustěji osídlená místa. Proto vidíme množství obchvatů obcí, což souvisí i s bezpečností obyvatel. Bohužel ne vždy je ale možné trasování komunikací měnit, stejně jako stavební a přírodní okolí,“ objasňuje Ing. Radim Loukota.

I mezi dalšími odborníky na dopravní stavby panuje názor, že vládní nařízení narovnává podmínky v provozu dálnic, silnic, tramvajových nebo vlakových tratí, kdy doposud řada důležitých staveb mohla být realizována jen na základě udělení výjimky z tehdejších hygienických limitů. Změna nemá vést k vyšší dopravní zátěži ani neumožňuje nasazování hlučnějších kolejových vozidel či autobusů. Zároveň nařízení narovnává podmínky pro všechny typy silnic a železnic, protože zdroje a charakter hluku, stejně jako jeho působení na zdraví, jsou po celé republice stejné.

„V posledních letech je na plnění hygienických limitů hluku kladen značný důraz. Od roku 2000 však nepozorujeme výrazná navýšení hlučnosti. Proti stále rostoucí intenzitě dopravy stojí obnova vozového parku – jak silniční, tak i železniční dopravy. Jsou aplikována různá nová technická řešení pro eliminaci potencionální hlukové zátěže. Na železnicích dochází k obnovám na železničním svršku – například bezstyková kolejnice, pružné upevnění, kolejnicové absorbéry,“ vypočítává Ing. Ivan Pomykáček, výrobní ředitel projektové společnosti SUDOP PRAHA a.s. a autorizovaný inženýr v oboru Dopravní stavby, který se jako hlavní inženýr podílel na vzniku mnoha oceňovaných dopravních staveb (například Ejpovický tunel nebo Nové spojení v Praze).

Jak upřesňuje Ing. Pomykáček, u železniční dopravy dochází k přezbrojování vozů vybavených nekovovými brzdovými špalíky a kotoučovými brzdami, což má vliv na jízdní povrch kola, a je tak snížen hluk ze styku kola s kolejnicí. Za zmínku stojí také homologační proces nových automobilů a požadavek na nižší hlučnost automobilů, než jaká byla například před 30 lety.

ČKAIT považuje za velmi důležité i další argumenty: hygienické limity hluku (HL) nejsou čistě vědeckou záležitostí, nýbrž jsou i předmětem socio-politických nastavení závisejících na systému národních priorit zastoupených zájmových či politických skupin a vyplývajících z komplexních úvah o společenských rizicích, výnosech a nákladech. V tomto procesu se musí nalézt obecné standardy akceptovatelných rizik, které se mohou měnit podle úvah ohledně obecně pojatých nákladů a výnosů.

Přesné zdůvodnění vládního nařízení přinesla i Národní referenční laboratoř pro komunální hluk, která stála za novou legislativou. Podle jejích zástupců nově stanovené limity zajistí další rozvoj území měst, zejména dostavby/zahušťování sídlišť a proluk. Prakticky odpovídají přístupu k ochraně zdraví před hlukem uplatňovanému v Německu.

„Rozhodování o hygienických limitech v rámci politického normativního procesu tak jen zčásti vychází z vědeckých podkladů, jakými jsou zejména doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), ale bere v úvahu i ekonomická omezení a sladění jiných zájmů ve společnosti. WHO sama považuje své publikované limity za doporučené cílové hodnoty, jejichž dosažení může být dlouhodobým procesem závislým na možnostech a zvyklostech každé jednotlivé země. Tyto hodnoty jsou jen odborným doporučením WHO a nemají žádnou právní závaznost. Hygienické limity hluku v mimopracovním prostředí jsou tedy určitým kompromisem a jejich překročení neznamená automaticky akutní poškození zdraví, a lze je tedy považovat za mez přijatelného rizika, nikoliv za bezpečný (nepřekročitelný) práh ,“ uvádí se v materiálech Národní referenční laboratoře pro komunální hluk.