Výnosová křivka jako indikátor recese – tentokrát jinak?

S „tentokrát jinak“ by se prý mělo na trhu zacházet jako se šafránem. Má to své důvody, ale na druhou stranu jsme během posledních pár let viděli docela hodně „TJ“. Nedávno jsem tu například ukazoval, jak moc se utrhly valuace akciového trhu od reálných sazeb. V souvislosti s recesí se pak často hovoří o tzv. inverzi výnosové křivky. Platí nyní i u ní TJ?

Pokud se výnosy dlouhodobých dluhopisů dostanou pod výnosy krátkodobých, dochází ke zmíněné inverzi křivky. Zjednodušený historický „fakt“ pak říká, že tato inverze je spolehlivým indikátorem recese. Jenže ono to tak úplně není. Přesněji by totiž minimálně z perspektivy posledních pár desetiletí šlo říci, že:

Ne samotná inverze, ale posun křivky k jejímu „běžnému“ tvaru poté, co si prošla inverzí, je známkou začínající recese.

Tato druhá verze je tak v praxi (včetně té současné) velký rozdíl od verze běžně kolující. A jak to s výnosovou křivkou konkrétně vůbec vypadá? Následující graf ukazuje rozdíl mezi výnosy desetiletých a tříměsíčních vládních dluhopisů a to nominálně a reálně (zde je ale křivka posunuta dopředu):

Zdroj: X

Hovoříme zde o nominální křivce a graf ukazuje, že je stále v hluboké inverzi, K napřimování se tedy nemá a tedy ani k vysílání onoho skutečného signálu „recese za rohem“. Z tohoto pohledu mi pak nedávají moc smysl diskuse, proč by inverze křivky nyní neměla fungovat (stále nefunguje) jako indikátor recese. Tyto úvahy se totiž odvíjejí od předpokladu, že indikátorem je inverze, ale ono jím je vynoření se z inverze. Ke kterému zatím ani vzdáleně nedochází.

V této souvislosti připomenu, že ekonomové CSFB před časem poukazovali na to, že podle trhů se výnosová křivka v USA ze své současné inverze jen tak nedostane. Jinak řečeno, výnosy dlouhodobých dluhopisů se jen tak nedostanou zpět nad výnosy těch krátkodobějších. To by v kontextu předchozího znamenalo, že ani recese není zdaleka na spadnutí.

Následující graf pak dodává trochu dlouhodobé perspektivy tomu, co je oním „skutečným“ indikátorem a kdy má tedy smysl hovořit o „tentokrát jinak“. Jak jsem psal, pokud vezmeme za bernou minci posledních pár desetiletí, rozhodující není ponor, ale až následné vynořování se, či alespoň znatelný obrat k němu:

Zdroj: X

Má smysl se bavit o tom, že by nyní nefungoval ani onen „skutečný“ signál, tedy vynořování, či vynoření se z inverze? Pár poznámek příště.