Jak řešit problémy? Odstraněním nejslabších článků z řetězu? Ne vždy!

Problémy se slabými články jsou problémy, u nichž celková kvalita závisí na tom, jak dobrá je nejhorší věc. Tohle známe: řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Problémy slabých článků proto řešíme tak, že nejslabší články posílíme nebo je zcela odstraníme.

Příkladem je bezpečnost potravin. Nechcete jíst nic, co vás zabije. Proto stát kontroluje kvalitu potravin, jejich výrobu, stanovuje normy, zakazuje nebezpečné potraviny. Bylo by chybou, kdyby se místo toho soustředil, aby nejbezpečnější potraviny byly ještě bezpečnější.

Komplikací je, že často máme tendenci ke všem problémům přistupovat tak, že je potřeba řešit ten nejslabší článek. Některé problémy jsou ale problémy se silnými články: jejich celková kvalita závisí na tom, jak dobré jsou nejlepší články, a na těch špatných (téměř) nezáleží.  

Například hudba. Posloucháte tu, která se vám líbí nejvíc. Zbytek ignorujete. Byl by nesmysl mít úřad pro kontrolu hudby nebo mít pro ni předepsané standardy či kontrolory na koncertech. Kdyby ale úřad kontroloval kvalitu hudby, tak by spousta skvělé hudby ani nevznikla.

Problémy se silnými články jsou všude, jen je těžší si jich všimnout. Mimo jiné, protože všichni známe ono pořekadlo o řetězu. Přátelství je problém silných článků. Rizikový kapitál taky: většina začínajících podniků zkrachuje, ale jeden z nich může být jednorožec.

Věda je problém silných článků. Z dlouhodobého hlediska záleží v podstatě jen na těch nejlepších věcech a na těch špatných nezáleží vůbec. Dějiny vědy jsou posety lebkami mrtvých teorií. Naše současné vědecké názory nejsou náhodnou směsicí nejhloupějších a nejchytřejších nápadů z celé lidské historie. A to proto, že chytřejší nápady se udržely, zatímco ty hloupější v průměru nikam nevedly - což je charakteristický znak problému silných vazeb.

To neznamená, že lepší nápady okamžitě zvítězí. Horší nápady mohou pohlcovat zdroje a plýtvat naším časem, mohou nás dočasně uvést v omyl. Zjistit, které nápady jsou lepší, může trvat déle než celý lidský život a někdy k pokroku dochází až po smrti starých vědců. Když však nějaká teorie lépe vysvětluje svět, má tendenci se udržet.

Zajímavé je, že většina lidí se k vědě chová, jako by to byl problém slabého článku. Například recenzování publikací a návrhů na granty. Každý rok vynakládáme ~15 000 kolektivních let úsilí, abychom zabránili publikování špatného výzkumu. Vědci tráví obrovské množství času vyplňováním žádostí o granty - z nichž většina bude neúspěšná - protože chceme mít jistotu, že neplýtváme našimi penězi.

Tato opatření, stejně jako všechny formy gatekeepingu, jsou potenciálně skvělým řešením problémů se slabými články, protože mohou eliminovat nejhorší výzkum. Jsou však hrozným řešením problémů se silnými vazbami, protože mohou zlikvidovat i ten nejlepší výzkum. Recenzenti s menší pravděpodobností dají zelenou článkům a grantům, pokud jsou nové, riskantní nebo interdisciplinární. Replikační krize navíc ukazuje, že gatekeeping není schopen ani odstranit špatný výzkum.

Pokud budete celý život křičet na špatné vědce, ochraptíte. Pokud strávíte život snahou dělat skvělou vědu, možná navždy změníte svět k lepšímu, což se zdá být lepším využitím času.

Americká vláda dnes vydává na vědu reálně ~10x více než v roce 1956. Je mnohem více vědců a ti publikují mnohem více prací. Přesto je věda méně převratná než kdykoli předtím. Vědecká produktivita desítky let klesá.

Peter Higgs (Nobelova cena za fyziku, 2013) například řekl "Dnes bych nedostal akademickou práci. (...) Myslím, že bych nebyl považován za dostatečně produktivního."

Sydney Brenner (Nobelova cena za medicínu, 2002) řekl o Fredericku Sangerovi (Nobelova cena za chemii, 1958 a 1980): "Fred Sanger by v dnešním světě vědy nepřežil. Při neustálém podávání zpráv a hodnocení by nějaká komise konstatovala, že mezi inzulinem v roce 1952 a jeho první prací o sekvencováni RNA v roce 1967 publikoval jen málo významných prací s další dlouhou přestávkou až do sekvencováni DNA v roce 1977." Podle Brennera by byl prostě označen za neproduktivního.

Je snadné nemyslet na silné články, kterým bylo zabráněno v existenci. Příšerná studie, která je publikována, zní jako hřebíky na tabuli. Ale úžasná studie, která nebyla nikdy financována, zní jako… jako nic. Očistěte všechny příšerné na úkor úžasných a zůstane vám jen průměr.

Kdykoli požadujeme certifikáty, pověření, inspekce, profesionalitu, normy a předpisy, říkáme tím: "Tohle je problém slabého článku, musíme zabránit tomu špatnému!"

Kdykoli požadujeme laissez-faire, omezení byrokracie, riskování, ta říkáme: "toto je problém silného článku, musíme podporovat to nejlepší!"

Když dokážeme správně identifikovat charakter problému, tak naplníme svět skvělými věcmi a zbavíme ho těch špatných. Když se nám to nepodaří, ochromíme vědu na generaci. Dlouhodobý růst ekonomik je téměř z poloviny ovlivněn vědou, výzkumem a inovacemi. Správné nastavení politik dokáže výrazně urychlit růst ekonomik a tím pádem i životní úrovně a prosperity.

A co vy? Pracujete/podnikáte v oblasti slabých nebo silných článků?

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny