Novináři a humanitární pracovníci zvládli na kurzu přežití víc, než si mysleli

Námětem kurzu, běžně přezdívaným „kurz přežití“, je pobyt ve fiktivním státě Tugur. Ten je v krizi. Úkolem účastníků je úspěšně se odtud vlastními silami evakuovat. První tři dny probíhala především teoretická příprava. Čtvrtého dne se posluchači shromáždili na travnaté ploše výcvikového prostoru, aby prošli obávanou ohnivou dráhou. Základna, ve které měli doposud útočiště, byla zasažena palbou a hoří.

Znamená to nasadit si balistickou ochranu a plynovou masku, jak je to instruktoři učili. Ale tohle už není učebna. Prolézt zakouřenými tunely, budovou v ohni, labyrintem, kde se chodí popaměti – a na konci už svět nebude takový, jaký býval dřív.

Co nejblíž realitě

„Všichni účastníci vyjíždějí do nebezpečných nebo válečných oblastí a my se je snažíme reálně připravit na mimořádné situace, se kterými se tam mohou setkat a zároveň je chceme naučit, jak se v takových situacích zachovat, aby se ve zdraví vrátili zpět domů,“ vyzdvihla podstatu projektu organizátorka kurzu Daniela Hölzelová z odboru komunikace Ministerstva obrany.

Důležitým prvkem je podle velitele kurzu majora Radima Brloha, jinak náčelníka Úseku mezinárodní a meziresortní přípravy do zahraničních operací, psychologická příprava. „Posluchači musí být schopni se v takové situaci zorientovat,“ říká. Kurz je nastaven tak, aby navodil prostředí co nejbližší realitě, se kterou by se na zahraničních výjezdech mohli setkat reportéři nebo humanitární pracovníci, kteří jsou jeho účastníky. Součástí toho je i jistá míra spánkové deprivace. „Naším cílem ale je, aby posluchači získali potřebné vědomosti a aby si je udrželi. Určitý spánkový deficit tedy mají, ale všechny dovednosti budou přesto schopni získat a odnést si je s sebou,“ vysvětluje Brloh.

Kurz pokračoval do čtvrtečního večera. Po zkoušce ohněm následují základy zdravotnické přípravy, kde se posluchači měli především naučit zastavit masivní krvácení a odsun raněných. Osvojili si i základy topografie a orientaci v terénu, povědomí o minovém nebezpečí a improvizovaných výbušných prostředcích, používání spojovacích prostředků a základy přežití v nouzi.

Nejhorší zážitek

Účastníci se učili bezpečně opouštět vozidlo, které bylo zasaženo, krýt se za ním a přemístit se do bezpečí. Došlo však i na možná nejkritičtější situaci, která může ve válečných podmínkách nastat: zajetí. Účastníci se dostali do absolutní moci někoho jiného a učili se vyjednávat o svůj život. „Nejsilnější a zároveň nejhorší zážitek byl únos vzbouřenci, kteří nás vyslýchali,“ popsal Jan Škop z České televize.

K opravdovosti přispěla postupná eskalace napětí během celého týdne. Milan Votypka z humanitární organizace Člověk v tísni shrnul, v čem spočívala obtížnost celého kurzu, slovy: „Kombinace únavy, spánkové deprivace, nedostatku jídla a nutnosti rychle a správně se rozhodovat.“ Všichni bez výjimky však hodnotili kurz jako velmi prospěšný. A co Radim Brloh, který na účastníky pohlížel okem vojáka? „Opravdu je chválím. Vědomosti vstřebávali hodně brzo a velice rychle se učili.“