Německý Uniper by měl dostat státní pomoc

V Německu se vede horká debata, zda má stát vložit peníze do záchrany tamějšího obřího velkoobchodníka s energiemi Uniper. Jeho šéf si stěžuje, že kvůli potížím s dodávkami plynu z Ruska musí jeho firma (která je na dodávkách z Ruska závislá výrazně víc než její konkurenti) dokupovat plyn jinde a za mnohem vyšší ceny, a tudíž těžce prodělává – údajně desítky milionů eur denně. Tomuto finančnímu tlaku se firma snaží vyhnout i tím, že začala čerpat plyn ze svých zásobníků, což je samozřejmě v přímém rozporu s celoevropskou snahou naopak zásobníky před zimu plnit.

Z čistě německého pohledu je věc asi vcelku jasná. Prioritou je teď zajištění dodávek plynu do domácností a do vybraných firem. Zachování dodávek energie, ať už touto nebo jinou cestou, je v Německu (stejně jako ve všech dalších bohatých ekonomikách) pokládáno za politicky nezbytné, z čehož plyne, že nějaký zásah hrazený z veřejných peněz je takřka jistý.

Forem tohoto zásahu je víc, nicméně v nynější akutní situaci se mně jeví jako nejjednodušší řešení veřejná podpora Uniperu (a případně podobných firem v podobných potížích), ať už formou úvěrů (které už Uniper začal dostávat) nebo kapitálového vstupu. Do budoucna je pak třeba pracovat na mnohem tvrdší regulaci řízení rizika v tomto odvětví.

Zajímavá je tato kauza i proto, že Uniper je většinově vlastněn finskou firmou Fortum, a ta je zase většinově v rukou finského státu. Berlín tedy už tlačí na Helsinki, že by měly na záchranu Uniperu přispět i ony, přinejmenším ve jménu nyní tolik vzývané evropské „energetické solidarity“. Finové na oplátku kroutí hlavou nad německou snahou utlumit i své poslední ještě běžící atomové elektrárny. Každopádně příslušný člen finské vlády včera potvrdil, že každodenní rozhovory o řešení situace ani po dvou týdnech příliš nepokročily.

Odhad celkového účtu za záchranu Uniperu je velmi těžký, protože bude záviset na rychlosti, s jakou se z technického a legislativního hlediska podaří najít náhradní zdroje plynu a obecněji energie a jak se bude vyvíjet cena těchto zdrojů. Pokud by problém trval v dnešním rozsahu například rok, celoroční náklady pro německý stát by se pohybovaly v nízkých desítkách miliard euro.

Osud Uniperu by ale měl intenzivně zajímat i nás v Česku. Pád firmy, skrze kterou do Česka proudí část zdejší spotřeby plynu, by jistě výrazně zkomplikoval situaci na trhu s plynem včetně jeho dovozu do Česka. Dá se předpokládat, že případný konkurzní správce by vyhodnotil pokračování přeprodávání plynu Uniperem jako nevýhodné, načež by se dodávky plynu do Česka založené na smlouvách s touto firmou mohly zcela zastavit (nebo přinejmenším výrazně zpozdit do doby, než obchodní závazky Uniperu převezme jiná firma – což je pravděpodobné jen v případě, že jí tuto aktivitu bude někdo dotovat, například český stát...).

Michal Skořepa