Víkendář: Co (ne)funguje, když nastanou tenze ve výrobních vertikálách

Již od počátku pandemie se hovoří o tom, jak vývoj v globálních výrobních vertikálách ovlivňuje celou světovou ekonomiku. Jak ale mohou firmy vlastně omezit dopad možných problémů v těchto řetězcích? Na tuto otázku se na stránkách VoxEU pokouší odpovědět Raphaël Lafrogne-Joussier, Julien Martin a Isabelle Mejean, kteří analyzovali data z Francie, na jejichž základě odvozují, co v případě zmíněných problémů funguje více a co méně.

Ekonomové jsou si již dlouho vědomi toho, jak mohou globální výrobní řetězce šířit šoky v celé světové ekonomice. Zmínění ekonomové se zaměřují zejména na zvýšení odolnosti těchto vertikál pomocí dvou nástrojů. Prvním z nich je geografická diverzifikace vstupů, která by mohla snižovat rizika spojená s jejich dodávkami. Druhým nástrojem může být změna v přístupu k zásobám.

Lafrogne-Joussier a jeho kolegové se zaměřili zejména na období první uzávěrky ekonomiky a omezení pohybu, ke kterému došlo v Číně na počátku roku 2020. Data z francouzského firemního sektoru pak podle ekonomů ukazují, že geografická diverzifikace nějakým způsobem společnostem pomohla projít tímto šokem. Opak ale platí o managementu zásob.

Vývoj v Číně na počátku roku 2020 a následný vývoj ve světové ekonomice včetně Francie přitom představuje vhodný přirozený experiment, který ukazuje, jak narušení výrobního řetězce v jednom jeho bodě ovlivní jeho zbylé části. Hovoříme totiž o období, kdy byla výroba uzavřena pouze v Číně, zatímco zbytku světové ekonomiky se pandemie ještě netýkala.

U francouzských firem ekonomové zkoumali jejich výsledky a chování na straně těch, které z Číny nedováží, a pak u skupiny, která své vstupy z této země importuje. Této druhé skupině klesly tržby a exporty, ale podle dat se tak nestalo u těch společností, které měly relativně vyšší zásoby. Jejich výsledky byly po čínském šoku zhruba stejné jako výsledky firem, které na čínskou produkci nijak navázány nebyly.

Teoreticky by podobně pozitivně mohla fungovat geografická diverzifikace na straně vstupů. Diverzifikovanější společnosti by totiž měly v okamžiku problémů s dodávkami z Číny nahrazovat tyto vstupy odjinud. Jenže jak bylo uvedeno, v případě francouzských firem byly výsledky po čínském šoku podobné jak na straně diverzifikovaných, tak na straně nediverzifikovaných společností. Jak si to vysvětlit?

Ekonomové míní, že velkou roli tu může hrát rozdílná specifikace vstupů. Jinak řečeno, existuje jen malá míra nahraditelnosti konkrétního vstupu od jednoho dodavatele vstupem od dodavatele jiného. Tuto tezi podporují data v tom smyslu, že u homogenních výrobků se nahraditelnost zdá být vyšší.

Na závěr ekonomové poukazují na předchozí růst popularity just in time systémů, které snižují objem zásob ve společnostech na minimum. S ohledem na existenci nabídkových šoků a nízkou míru nahraditelnosti vstupů by ale vlády podle ekonomů mohly zvážit nástroje, které by firmy motivovaly k držení vyššího množství zásob. A to zejména u odvětví s výrobou kriticky potřebného zboží.

Zdroj: VoxEU