Možnost výrazné změny v dominanci dolaru

Po celá desetiletí nedošlo k významné změně ve struktuře rezerv držených centrálními bankami. Nicméně technologická revoluce a geopolitické tlaky se projevují i v této oblasti a pandemie by mohla posílit některé změny, které se v oblasti rezerv centrálních bank začínaly formovat už před rokem 2020. Na blogu Mezinárodního měnového fondu to tvrdí Alina Iancu, Neil Meads, Martin Mühleisen a Yiqun Wu a popisují, jak by mohl vypadat další vývoj.

Ve světě je podle zmíněných ekonomů nyní asi 180 různých měn, ale jen pár z nich drží centrální banky v rozvahách jako rezervy a jen málo se používá k mezinárodním transakcím. Jde zejména o dolar, euro a do menší míry japonský jen, britskou libru a pár dalších. V případě krize pak obvykle nastává útěk k dolaru. To, že se kryjí hlavní rezervní měny s těmi, které jsou obvykle používány pro mezinárodní transakce, pak není náhoda – centrální banky drží ve svých rozvahách cizí měny zejména proto, aby je mohly v případě potřeby použít pro intervence, financování platební bilance či je třeba poskytnout domácím subjektům pro jejich potřeby.

Ekonomové na základě analýzy dat týkajících se složení rozvah centrálních bank tvrdí, že posuny ve struktuře jejich měnových rezerv jsou skutečně minimální a nevyvolala je ani rostoucí váha čínské ekonomiky v globální ekonomice. Renminbi také získalo jen malý podíl na mezinárodních transakcích. K tomu se zdá, že složení rezerv je do značné míry dáno zejména finančními vazbami určité země se zbytkem světa. Z čehož ekonomové vyvozují, že dokud bude dolar hrát hlavní roli ve světovém finančním systému a obchodu, bude pravděpodobně pokračovat i jeho dominance v oblasti rezerv.

Na druhou stranu je ale možné, že i v rezervách by mohlo dojít k prudší změně. Jak bylo zmíněno, příčinou by mohly být jednak geopolitické tlaky a také změny na poli nových technologií. K tomu se přidávají změny, které přinesla pandemie, a ekonomové zmiňují například silnou poptávku po evropských dluhopisech vydaných v říjnu letošního roku. Ta totiž může ukazovat na atraktivitu obligací denominovaných v jiné měně, než je dolar.

Více dluhopisů denominovaných v jiných měnách by mohly vydávat i rozvíjející se země. Mohlo by jít o měny jejich významných věřitelů, tedy často v čínské měně. Ukazuje se, že právě to, v jaké měně jsou denominovány emise vládních dluhopisů, hraje v případě rozvíjejících se zemí významnou roli i ohledně struktury rezerv centrální banky. Což pravděpodobně reflektuje snahu pojistit se proti rizikům spojeným s těmito závazky. Poptávku po jednotlivých měnách pak může ovlivnit i změna v mezinárodním toku zboží a služeb. Pandemie i politické tenze ukázaly na zranitelnost mezinárodních výrobních vertikál a ekonomové míní, že řada zemí se nyní více stará o vlastní soběstačnost. Lokalizace výroby by pak vedla k menší poptávce po měnách používaných na mezinárodním poli.

Vedle zmíněných faktorů mohou hrát roli strategické cíle a snaha o diverzifikaci měn v rezervách centrálních bank. A v neposlední řadě nové platební systémy či snaha některých centrálních bank o vytvoření vlastní digitální měny. Na jednu stranu tedy podle ekonomů dnes nejsou patrné známky významnějšího posunu v rezervách centrálních bank, ale to by nemělo být bráno jako důkaz toho, že k výraznějším změnám v budoucnu dojít nemůže.

Zdroj: Blog MMF