Víkendář: Budou technologické firmy nahrazovat tradiční banky?

Pokud někdo někomu půjčí peníze, chce mít jistotu, že mu budou vráceny. To znamená, že věřitelé se snaží odhadnout důvěryhodnost a finanční sílu dlužníků. Analyzují výsledky firem, požadují kolaterál nebo to, aby vedení firmy mělo osobní zájem na jejím úspěchu a schopnost splácet dluhy. Poukazuje na to finanční portál Money and Banking, ovšem s tím, že u nových a menších firem je celý zmíněný proces složitější a to znamená, že jejich přístup k financím je těžší. Pro ně je v poslední době v řadě zemí řešením obrátit se na technologické společnosti, které poskytují svým klientům i finance. Je tomu tak v Číně, ale také v zemích jako Ghana nebo Indonésie. Naopak ve vyspělých evropských státech, v USA či Japonsku se tento sektor ještě výrazně nerozvíjí. Jaká je budoucnost takzvaného „fintech“?

Podle Banky pro mezinárodní vypořádání plateb BIS tvoří nyní úvěry poskytnuté technologickými firmami asi 0,6 % všech poskytnutých půjček. Většina z nich jde ze strany velkých technologických firem a o významný zdroj financí se jedná zejména ve zmíněné Číně, Ghaně, v Keni a Indonésii. Profesor financí Yiping Huang z Institutu digitálních technologií na Peking University se zabývá právě situací v Číně a analyzoval data Mybank, která poskytuje online půjčky a je propojená s Alibabou. Ta poskytuje půjčky velmi malým společnostem včetně těch, které by u tradičních finančních institucí úvěr vůbec nezískaly. Tato data mimo jiné ukazují, že nabídka financí ze strany technologických firem je méně citlivá na změny ekonomických podmínek. Proč?

Důvodem této místní citlivosti má být podle vědce skutečnost, že banky běžně používají jako kolaterál nemovitosti a jejich hodnota je na ekonomický vývoj značně citlivá. Fintech namísto toho „reaguje spíše na fluktuace tržeb úvěrovaných firem“. Ve výsledku je tak méně citlivý na cyklus a podle Money and Banking to ukazuje na jednu podstatnou věc: Pokud by nastal větší posun směrem k tomuto kanálu financování, mohlo by to snížit celkové fluktuace ekonomiky, protože úvěrová nabídka bude méně propojena s volatilními cenami investičních aktiv. To by následně mělo dopad i na monetární politiku a její efektivitu.

Proč si fintech všímá zejména tržeb? Protože tyto společnosti často poskytují i platební služby a mají tedy rychlé informace o tom, jak se vyvíjí finanční situace dlužníka. Money and banking dodává, že fintech může dokonce donutit dlužníka ke splátkám úvěru tím, že si k sobě odkloní část tržeb. A čím větší technologická firma je, o to efektivnější je její monitoring a schopnost prosadit si svůj zájem. Portál dává za příklad Amazon, přes který prodává své produkty řada firem. Kupující zaplatí Amazonu a ten pak po odečtení poplatku posílá peníze prodejci. Amazon také poskytuje půjčky, které dosahují tisíce dolarů až tři čtvrtě milionu dolarů s tím, že sazby se podle odhadů pohybují mezi 6 – 20 %. V úvěrové smlouvě je pak dáno, že Amazon má právo použít na splátku úvěru tržby získané od zákazníka a jeho půjčka je ohledně splátek nadřazena všem ostatním.

Money and Banking se tak domnívá, že růst významu velkých technologických firem na poli poskytování půjček má své přínosy, ale i možná negativa. Tyto společnosti mohou poskytovat finance i těm, kteří by je jinde nezískali, a mohou tak činit efektivním způsobem, včetně následného monitoringu. Na druhou stranu ale mohou mít příliš velkou tržní sílu a pokud se bude jejich počet zmenšovat a bude růst tržní síla těch, které zůstanou, bude se to projevovat i na jejich vyjednávací pozici a schopnosti určovat si ceny. A to včetně ceny financí. Už dnes je přitom pro řadu firem, které s těmito platformami spolupracují, v podstatě nemyslitelné, že by z nich byly vyloučeny, protože by to vedlo k jejich existenčním problémům. Například zmíněný Amazon má nyní jen ve Spojených státech asi 100 milionů uživatelů a generuje přibližně 5 % celkových maloobchodních tržeb (mimo prodej aut a paliv).

Další vývoj bude podle Money and banking významně záviset na tom, jak se bude nakládat s daty. Portál zmiňuje GDPR, podle něhož jsou to lidé, kdo vlastní svá vlastní data. To by mělo znamenat, že žadatel o úvěr „může dodat třetí straně data týkající se jeho vztahu s velkou technologickou firmou“. Jinak řečeno, může je poslat do banky a pokud ta bude schopna poskytnout mu „kvalitní a levnou službu“, udrží si své klienty. A růst významu technologických firem ve finanční oblasti zůstane minimálně ve vyspělých zemích omezen. „Pokud ne, podívejte se, co se děje v Číně,“ uzavírá portál.

Zdroj: BIS, Money and Banking