Alois Rašín a dvě krávy

Před pár dny jsme mohli v televizi zhlédnout film o Aloisovi Rašínovi. Ten mimo jiné prý tvrdil, že „kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.“ Následující století mu v tom dalo notně za pravdu. S některými jinými názory pana Rašína to ale již tak jednoznačné není. Třeba s „pracuj a šetři.“

Válej se a utrácej

Asi to tak na první pohled nevypadá, ale ono heslo úzce souvisí se současnými globálními nerovnováhami, o kterých tu občas píšu. A to velmi jednoduchým způsobem: Pokud někdo pracuje a šetří (vydělává více, než spotřebuje), musí jiný zase utrácet více, než vydělá. Od toho prvního si tak půjčuje na nákup toho, co ten první vydělal (vytvořil, odpracoval), ale nespotřeboval. Na úrovni států jsou ve skupině první země jako je Německo, či Japonsko. Skupinu druhou do značné míry zastupují Spojené státy.

Globálním (ne)rovnováhám jsem se tu věnoval nedávno a nechci je nyní proto opět detailněji rozebírat. Výše uvedeným chci jen ukázat zřejmou věc: Pokud někdo pracuje a šetří, musí proti němu stát někdo, kdo bude více utrácet, než kolik toho „odpracoval“. Jinak řečeno, toto pravidlo globálně popírá samo sebe, protože pokud má fungovat, zároveň musí být porušováno – někdo se musí „válet“ a utrácet. Nejde přitom o nějaké morální hodnocení, ale o čistě mechanickou věc, či dualitu, chcete-li.

Jako parciální pravidlo pro určitou situaci ale ta rada smysl dávat může: Můžeme pracovat a šetřit proto, abychom mohli investovat a těšit se většímu materiálnímu bohatství v budoucnosti. Například v případě zmíněného Německa by tak ono samo absorbovalo úspory svých domácností svými vlastními investicemi. Můžeme také o této radě uvažovat v případě evropského protipólu Německa, kterými jsou některé země na periferii: Ty se dříve zdrcadlově k pracujícímu a šetřícímu Německu v minulosti zadlužovaly (z různých důvodů) a pokud mají být tyto dluhy splaceny, měly by začít zase ony pracovat a šetřit (a tím splácet dluhy). Jenže je tu malý háček:

Německo by s nimi muselo „spolupracovat“ – doslova pracovat méně, šetřit méně a více utrácet. V praxi by to znamenalo, že by Němci kupovali více zboží a služeb z periferie a exportovali tam tudíž svá pracovní místa stejně, jako si z periferie dříve pracovní místa dováželi tím, že jí půjčovali na svou produkci. Mechanismem, který by běžně zajistil toto prohození polarit, by byl měnový kurz. V eurozóně ale kvůli jednotné měně spojující nejednotné ekonomiky tento mechanismus nefunguje, a tak byla na řadě tolikrát zmiňovaná a bolestivá vnitřní devalvace.

Od socialismu ke kapitalismu

O „pracuj a šetři“ by toho šlo jistě zmínit mnohem více, výše uvedeným jsem jen chtěl varovat před příliš zjednodušeným pohledem. Ono to v konečném důsledku je vlastně o tom, proč jsme vlastně tu, jak žít spokojený život a tak podobně. Abychom ale před víkendem téma odlehčili, podívejme se na jeden ekonomický vtip (či spíše řadu vtipů v jednom), který souvisí s první Rašínovým citátem:

Socialismus: Máte dvě krávy. Stát vám jednu vezme a dá ji někomu jinému
Komunismus: Máte dvě krávy. Stát vám vezme obě a dá vám mléko.
Fašismus: Máte dvě krávy. Stát vám vezme obě a prodá vám mléko.
Vojenská diktatura: Máte dvě krávy. Stát vám obě vezme a zastřelí vás.
Byrokracie: Máte dvě krávy. Obě jsou vám odebrány, jedna špatným zacházením pojde a mléko je omylem vylito do odpadu.
Kapitalismus: Máte dvě krávy. Jednu prodáte a koupíte si býka.
Demokracie: Máte dvě krávy. Vaši sousedé rozhodnou o tom, co s nimi bude.
Americká demokracie: Vláda slibuje, že vám dá dvě krávy. Po volbách se ukáže, že prezident spekuloval na trhu s krávami a celá aféra je pojmenována krávagate.

Čtenář může namítnout, že ani se zmíněným kapitalismem, respektive tržním systémem, to není tak ideální. Není, ale potenciál má podle mne zdaleka největší. Přitom možná stačí naplnění v podstatě jedné jediné podmínky. Ale o té případně někdy příště.