LSE: Epidemický problém s grafy

Média se soustavně snaží prezentovat informace ohledně COVID-19 pomocí logaritmických grafů. Alessandro Romano, Chiara Sotis, Goran Dominioni a Sebastián Guidi se ale na stránkách LSE ptají, zda lidé takovým grafům skutečně rozumí. Není možné, že napáchají více škody než užitku? A není možné, že když lidé hledí na grafy s běžným lineárním měřítkem, dojdou k jiným závěrům, než když hledí na ta samá data prezentovaná na logaritmickém grafu? Pokud by tomu tak bylo, pak pouhá změna měřítka v grafech může měnit postoje veřejnosti a následně i politiku.

Romano poukazuje na fakt, že o velkém vlivu toho, jak si problém zarámujeme, se ví dobře. Příkladem může být to, že nemoc, která zabije 200 z 600 lidí, je považována za horší případ než ten, kdy z 600 lidí přežije 400 lidí. Toto je ale jen myšlenkový experiment, v současné době probíhá pandemie a vědci z LSE se věnují zmíněnému dopadu různě prezentovaných grafů na mínění lidí.

Grafy s logaritmickým měřítkem „dávají na první pohled smysl“. Řada médií podle vědců dokonce tvrdí, že takové grafy mají výrazně větší vypovídací schopnost. Podobně smýšlel například už v roce 1917 známý ekonom Irving Fisher, který je prosazoval. Ten tvrdil, že poté, co si na ně člověk zvykne, už nikdy nejsou zavádějící. Romano se ale domnívá, že ani někteří vědci si na ně někdy nezvyknou, o veřejnosti nemluvě.

Vědci nyní zorganizovali experiment, kde 200 Američanů ukázali vývoj počtu úmrtí na COVID-19 v běžném lineárním měřítku a tomu samému počtu lidí v logaritmickém. „V rozporu s Fisherovým optimismem jsme zjistili, že ti, kteří viděli logaritmický graf, jej pochopili mnohem méně než ti druzí. Jen 40,66 % z nich bylo totiž schopno odpovědět na základní otázky týkající se grafu, zatímco u grafu s lineárním měřítkem to bylo 83,79 %,“ uvádějí vědci. Lidé z první skupiny pak měli horší výsledky i ohledně predikcí dalšího vývoje, ale obě skupiny vykazovaly zhruba stejnou důvěru ve své odhady.

Rozdíly pak panovaly i v oblasti doporučované reakce na epidemii. Ti, kteří situaci hodnotili na základě lineárního měřítka, vykazovali menší podporu pro uzavření firem vyrábějících jiné než nezbytné zboží. Na základě grafu s logaritmickým měřítkem bylo doporučení k uzavření těchto firem častější a lidé je chtěli otevírat později. Vědci v této souvislosti zmiňují, že lineární měřítko může budit dojem sílící pandemie bez známek zlepšení, ale logaritmické měřítko ukazuje zplošťující se křivku.

Lidé hledící na logaritmický graf se tak na jednu stranu „kotví“ k nejbližší udané hodnotě u křivky, a tudíž mají tendenci predikovat vyšší počet zemřelých v krátkém období. Na druhou stranu ale vidí zploštěnou křivku, a tudíž předpovídají kratší dobu trvání epidemie. Vědci uzavírají svůj experiment s tím, že média i politici by v grafech, které prezentují veřejnosti, měli používat lineární měřítko, protože je srozumitelnější než logaritmické.

Počet případů nákazy koronavirem v USA k 23.5. v lineárním měřítku ukazuje první graf:



Druhý graf ukazuje měřítko logaritmické.



Zdroj: LSE