Wyplosz: V Bruselu to takhle nechodí...

Evropská rada tvořená hlavami států a vlád jednotlivých členských zemí Unie bude již brzy rozhodovat o pětiletém rozpočtu Evropské komise. Ta má k dispozici jen málo svých vlastních zdrojů a na členské země se do značné míry spoléhá, co se týče svých příjmů. Ty se zase snaží co nejvíce ovlivnit její výdaje a jak na stránkách VoxEU poukazuje známý evropský ekonom Charles Wyplosz, velké množství zainteresovaných stran představuje živnou půdu pro drama a dohody na poslední chvíli. Ekonom se následně dívá konkrétně na současná jednání a situaci kolem rozpočtu Komise.

Brexit znamená, že do rozpočtu už nebude přispívat jedna významná země, která platila více, než dostávala. Rozdíl u ní činil asi 7 miliard eur a v rozpočtu o velikosti kolem 148 miliard eur je to tedy znatelná díra. Ursula von der Leyenová navíc prosazuje Novou zelenou dohodu, pro kterou je třeba dost peněz, a podle Wyplosze se tak nacházíme v situaci vyšších výdajů a nižších příjmů. Což je „recept na problémy“.

Brexit navíc pošramotil „lesk členství v Unii“ a některé země střední a východní Evropy k tomu zpochybňují doposud nastavená pravidla týkající se například fungování soudního systému. K tomu se přidávají tradiční spory o velikost rozpočtu a o to, kdo dostane kolik peněz. Komise chce přirozeně peněz více, členské státy požadují opak. Strop býval nastaven na 1 % HDP, nyní je požadováno zvýšení na 1,1 %, ale členské země se domnívají, že staré pravidlo je v pořádku. Nejde přitom ani tak o tu 0,1 %, ale o precedens, tvrdí Wyplosz.

Většina peněz z rozpočtu jde na společnou zemědělskou politiku a na transfery z bohatších do chudších zemí Unie. Obojí je „obecně vnímáno jako neefektivní proces, který někdy doprovází i korupce“. Wyplosz tak tvrdí, že by bylo přirozené tyto programy omezit a také je upravit, aby odpovídaly pobrexitové realitě. Jenže „v Bruselu to takhle nechodí“ a nedá se například čekat, že se země těžící ze společné zemědělské politiky vzdají financí, které dostávají.

Bezpočet studií nedokázal potvrdit, že transfery nevedou ke smazávání ekonomických rozdílů mezi chudšími a bohatšími regiony EU. Některé na něj poukazují, jiné tvrdí opak. Pokud by systém fungoval, důkazy by v tuto dobu již byly jednoznačné. Jasnou známkou pochyb je to, že původní „strukturální fondy“ postupně měnily název na současné „fondy udržitelného růstu“, míní ekonom a dodává, že změnou názvu se ale nikdo zmást nedá. Teoreticky by podle něj měl konvergenci zajistit hlavně volný pohyb kapitálu, zboží a služeb a „dárky by měly být jen něčím navíc“. Pak by ale musely zahraniční půjčky odpovídat výši transferů. K ničemu takovému ovšem podle dat nedochází.

Dokud bude rozpočet EU spojen s velkým plýtváním, bude těžké prosadit jeho navýšení. Pokud by ale fondy měly dostat méně peněz, „postavilo by to proti sobě jednotlivé země, jednotlivé regiony v zemích a státy proti Komisi.“ Tvorba rozpočtu je vždy chaotická, ale v EU to platí dvojnásob, protože zde figuruje tolik zainteresovaných stran. A letos „to bude ještě horší než obvykle. Ale nakonec je pravděpodobné, že bude jen mírně pozměněn současný stav. Což by bylo dost hrozné,“ uzavírá Wyplosz.

Zdroj: VoxEU