3 faktory, které táhnou burzy ke dnu – až ty pominou, bude čas vstoupit do akcií

Krachy akciových trhů od nepaměti fascinují každého investora. Je to fenomén, kterého se nikdy (ačkoliv bychom velice chtěli) nezbavíme. Z historie vyčnívá hned několik černých vzpomínek – nejdříve to bylo tulipánové šílenství v Nizozemí v letech 1634 až 1637, kdy byli obchodníci schopni za jednu cibulku zaplatit neuvěřitelnou sumu. Další století přineslo tzv. tichomořskou bublinu, která přestala svými barvami lákat anglické investory v roce 1720. Východoindická společnost už navždy zůstala jen pojmem. Dvacáté století má hned tři „vroubky“. Prvním z nich je rok 1929, kdy trhy přímo do černého zasáhla ekonomická krize (zde lze velice dobře sledovat psychologii investorů, kteří do poslední chvíle věřili, že těmi, kdo nejvíce ztratí, nejsou právě oni). Pak následoval Black Monday (19. října 1987), kdy index DJIA za jediný den přišel o pětinu své hodnoty. Propad zastavily až prohlášení FEDu a obrovské půjčky poskytnuté americkými bankami. Zdánlivě poslední ránou byla technologická bublina, ze které se mnozí z nás doposud nezotavili. Ale co nyní? Jak se smířit s tím, že se indexy pohybují kolem 6tiletých minim? V globálu převládá názor, že trhy již mají to nejhorší za sebou. A přeci jsme svědky toho, jak burzy dennodenně ztrácejí (někteří pesimisti rádi srovnávají vývoj NASDAQu z let 1999 až 2002 s indexem DJIA z období hospodářské krize – podobnost je zarážející, přeci je potřebné si uvědomit, že situace se změnila, podmínky na trzích jsou diametrálně odlišné). Proč? Důvodů je podle Martina Svobody, vydavatele Zertifikate Journal, hned několik.

Další informace na I-POINTu, http://www.ipoint.cz/detail.php?article=16308