(Kurzy.cz)
Propuká třetí světová válka, nebo ne? Trhy se kloní k druhému, zatím
Smrt
elitního íránského generála Solejmáního z rukou Američanů sice burzovním
obchodníkům před víkendem poněkud „pocuchala nervy“, avšak žádný rapidní příval
nervozity, či dokonce panické výprodeje nezpůsobila. Na burzách totiž zpětně
převládlo přesvědčení, že ze strany USA nejde o zcela nepředvídaný, naprosto
tedy šokující tah, ale o vlastně předpokládatelnou odezvu na poslední dobou
stupňující se íránské provokace. Mezi ně patří i například útok na
saúdskoarabská ropná zařízení z poloviny loňského září, který na trhu s
ropou přechodně způsobil paniku.
Cena
ropy Brent v reakci na generálovo zabití sice v pátek vzrostla na
úroveň zhruba odpovídající té po útoku na saúdskoarabská ropná zařízení, avšak
nyní zdaleka nedošlo k tak skokovému zdražení jako v září. To, že je
ropa na podobné cenové úrovni jako tehdy, mají totiž na svědomí mnohem spíše
škrty v těžbě kartelu OPEC a jeho spojenců a také dílčí smír USA a Číny
v celní válce.
Podstatná
část trhu vidí situaci tak, že se Írán svými postupně stále závažnějšími
provokacemi snažil dostat Spojené státy k jednacímu stolu. Mezinárodní
tlak měl Washington a Teherán ideálně dovést ke kompromisu: Amerika zmírní své
sankce vůči Íránu, zatímco ten skončí se svými provokacemi. Win-win.
Teherán
se ovšem zjevně přepočítal, když vsázel na to, že Trump nebude chtít zejména ve
volebním roce napětí stupňovat. S tím ostatně počítaly – a stále svým
způsobem počítají – i trhy. Jsou přesvědčeny, že Trump nechce válčit. Nechce
podle nich určitě rozjet válku s Íránem, která by dle některých mohla
přerůst až ve třetí světovou válku, a nechce ani eskalovat obchodní válku
s Čínou. Obé objektivně ohrožuje jeho znovuzvolení. Třeba už jen proto, že
oboje může způsobit rozsáhlé burzovní výprodeje, které by připravily o nemalou
část bohatství i jeho potenciální voliče.
Teherán
tedy kalkuloval s tím, že Trumpa „vyprovokuje“ nejvýše k usednutí za
jednací stůl. Nyní je Teherán nepochybně v šoku. Trumpova
nevypočitatelnost jej zaskočila podobně jako v minulých letech Peking,
v rámci americko-čínské obchodní války.
Tím
ale analogie mezi oběma střety pomalu končí. Zatímco totiž obchodní válka
s Čínou způsobuje značné ekonomické škody, a to zejména Číně, ale také
Spojeným státům a dalším zemím, včetně třeba Německa, houstnoucí napětí mezi
Washingtonem a Teheránem zatím tedy nechává trhy poměrně v klidu. Ano,
před víkendem zdražila ropa a investoři se jali přesunout část svých peněz do
tradičních bezpečných útočišť typu zlata, japonského jenu nebo německých
dluhopisů, avšak tato jejich reakce nebyla nikterak silná.
Trhy
zatím totiž věří v to, že by americký úder v podobě generálova zabití
mohl mít na Teherán spíše odrazující než eskalující efekt. Jinými slovy,
Teherán si přes všechna svá nynější silná, ba silácká slova uvědomí, proti jaké
vojenské a technologické přesile stojí. Přes všechny úvahy o možné třetí
světové válce tak nakonec ustanou dokonce i stupňující se íránské provokace.
To
si ovšem žádá umnou diplomacii, která by měla být nyní okamžitě rozpohybována.
Sankce uvalené na Írán opravdu zapříčiňují prudký propad tamní ekonomiky. Proto
ostatně Írán riskoval stupňování svých provokací – aby za jednacím stolem
Washington své sankce alespoň zmírnil, aniž by Teherán ztratil tvář. Jenže o to
jde stále i teď: Teherán si nemůže dovolit ztratit tvář. Uměním diplomacie
obecně je právě i to, dosáhnout smíru mezi znesvářenými stranami, aniž by
navenek bylo zřejmé, že se jedna z nich totálně podvolila.
Současná
ekonomická mizérie Íránu může zemi, zaháněné svým způsobem do kouta, přivést
k jednomu z extrémních řešení: buď k bezpříkladné eskalaci střetu
s mnohem mocnějším nepřítelem (protože už stejně není moc do dále
ztratit), nebo naopak k podvolení se mu. To druhé se neobejde bez diplomacie,
jež zajistí, že Teherán tak úplně tvář neztratí. Otázka je, zda toho bude
Trumpova administrativa schopna; I Trump
si občas v určitém siláctví docela libuje.
Trhy
ale zatím sází spíše na to druhé. Ne že by se snad domnívaly, že napětí rychle
opadne a že se třeba cena ropy zase hned propadne jako po zmíněných zářijových
útocích. Uvědomují si, že situace je závažná. Na však zatím tak, aby přičítaly
jakoukoli výraznější pravděpodobnost katastrofě či třeba „jen“ ropnému šoku.
Otázka
ovšem je, do jaké míry jsou o tom přesvědčeny na základě vyhodnocení samotné
blízkovýchodní situace, a do jaké míry je jejich relativně umírněná páteční
reakce dána přesvědčením, že na případnou silnou vojenskou eskalaci budou nutně
muset reagovat i centrální banky v čele s tou americkou – snížením
úrokových sazeb a dalším „tištěním dolarů ve velkém“, které má na trhy, jak
známo, vysoce příznivý efekt.
Lukáš
Kovanda, Ph.D.
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
26.04.2024 Historie a vývoj vodovodních baterií: Od...
25.04.2024 Pobřeží Egejského moře - ideální tip na všechny...
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Dlouho očekávaná událost ze světa kryptoměn. Přinese další halving bitcoinu nová maxima?
Štěpán Křeček, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz