Od člověka s pleší není dobré kupovat přípravek na růst vlasů

Pablo Fernandez je profesorem financí na IESE Business School a spolu s Aswathem Damodaranem je zřejmě nejznámějším jménem v oblasti valuací akcií. S oblibou poukazuje na časté chyby, které v této oblasti činí investoři, analytici, ale i jeho kolegové. V květnu letošního roku přišel se seznamem 18 „špatně vysvětlovaných témat“ (18 topics badly explained by many Finance Professors). Já bych se dnes rád věnoval dvěma z nich.

Poznáte je po ovoci

Pan Fernandez nabádá k tomu, aby se investoři drželi principu „nikdy nekupuj prostředek pro růst vlasů od toho, kdo má pleš“. A ptá se: Kdyby jste nalezli model, či nějaký recept na dosti přesný odhad budoucích návratností různých aktiv na reálných trzích, zveřejňovali by jste jej? A pokud ano, tak předtím, či potom, co jste se díky němu zbohatli?

Tenhle bod jsem vybral z osobních důvodů (viz níže), ale i proto, že jeho relevance jde samozřejmě daleko za hranice trhů. Podle mne úzce souvisí se známým „kdo neumí, ten učí“ a také významným „poznáte je po ovoci“. Pan Fernandez poukazuje na to, že pokud někdo hlásá, že disponuje nějakou schopností, či nástrojem, který umožňuje predikci dalšího vývoje na trzích, mělo by se to v první řadě projevovat i na jeho vlastních výsledcích. Asi bychom si to měli připomínat vždy, když slyšíme nějaké predikce na CNBC, čteme různé analýzy a tak dále (ale zase ne kvůli tomu, abychom propadli cynismu).

Uvedené také může, či by dokonce mělo vyvolávat i otázky i ohledně autora tohoto příspěvku, který tu o vývoji na trzích hovoří často. Já bych tento test jistě nesplňoval, žádným mimořádným materiálním bohatstvím totiž nedisponuji. Polehčující okolností mi snad ale bude, že se nesnažím předstírat znalost budoucnosti, či vlastnictví nějakých mimořádných schopností, modelů... Naopak jsem zaznamenal výtky, že mé příspěvky jsou v duchu „pokud nebude pršet, nezmoknem“. Je to tak, je to můj záměr. To co mě zajímá jsou totiž principy a možné scénáře dalšího vývoje. Pokud jsem se někdy dopustil nějakých predikcí, které budily dojem znalosti budoucnosti, tak se omlouvám.

Racionální pohled

Pan Fernandez v dalším z bodů také dává krátký seznam toho, co nazývá „racionálním pohledem na investice do akcií“. V první řadě píše, že „diverzifikace je nutností“. Asi je dobré to neustále připomínat, včetně toho, že tradiční valuační modely používají jako měřítko rizika betu. Tedy citlivost akcie na pohyb celého trhu. To znamená, že tu pracujeme pouze s takzvaným neoddiverzifikovatelným* rizikem, které je ale relevantní pouze v případě, že akcie je součástí onoho dobře diverzifikovaného portfolia. Pokud ne, čelíme riziku vyššímu a to by se mělo projevovat i v našich valuacích. Mimochodem pan Fernandez rozporuje i některé pohledy na riziko, volatilitu, bety, či Sharpův poměr.

Onen racionální pohled pak zahrnuje následující: Portfolio akcií menších společností si dlouhodobě vede lépe, než portfolio akcií velkých firem; nevážené indexy si vedou lépe, než vážené; racionální investoři se vyhýbají investicím do drahých akcií; racionální investoři berou ohled na chování vedení firem a etiku firem, do kterých investují. Poslední bod mi dělá radost, protože k podobným tématům se tu s oblibou vracím. Zajímavý je také onen bod týkající se vážených a nevážených portfolií, ten si ale nechám na zítra. Ohledně relativní návratnosti akcií malých a velkých firem toho bylo napsáno dost. Z vyloženě dlouhodobého hlediska bývá tento jev vysvětlován vyšším rizikem první skupiny, plynoucím například z toho, že jí pokrývá méně analytiků, nemusí tu být k dispozici tolik informací a podobně.


*Snad pokaždé, když tohle slovo píšu, tak mě napadá, jestli to není nejdelší české (počeštělé) slovo. Tak prý není, tím je prý „nejzdevětadevadesáteronásobitelnějšího“.