Theresa Mayová včera na summitu
EU připustila, že se nebrání natažení přechodného období z 21 na 33 měsíců. Důvod je jednoduchý. Zdá se, že na vyřešení nové
obchodní dohody včetně palčivé otázky
hranic mezi Severním
Irskem a
Irskem bude zapotřebí o poznání více času. Mayová věří, že pokud dostane více času, bude pak
Británie schopná dojednat s
EU tak “otevřenou”
obchodní dohodu, že otázka irských
hranic jednoduše zmizí ze stolu. Pokud by tomu tak bylo, byla by to pro
libru dobrá zpráva. K takové dohodě je ovšem daleko. A co hůře, daleko je (minimálně na
britské půdě) i k dohodě na natažení přechodného období po březnu
2019. Pro Mayovou a hlavního evropského vyjednavače Barniera by sice taková rozvodová dohoda byla výhodná - řešení zásadních problémů by odsunula, natáhla přechodné období a zažehnala černý scénář
brexitu bez jakékoliv dohody. Proti jsou ovšem konzervativní
britští poslanci volající po co nejrychlejší nové
obchodní dohodě umožňující
Británii provozovat nezávislou
obchodní politiku s třetími zeměmi. Natažení přechodného období by znamenalo, že by až do
roku 2021 byla
Británie součástí celní unie, jednotného vnitřního trhu a nic by se nezměnilo ani na současných platbách
Británie do
rozpočtu EU.
Británie by musela jednoduše respektovat evropskou legislativu a platit do společného
rozpočtu, ale už by neměla možnost evropskou legislativu ovlivňovat.
Britští euroskeptici budou tedy natažení přechodného období chápat jako natažení ponižujícího “vazalského
polo-setrvání”
Británie v
EU. A je otázka, zda taková rozvodová dohoda bude mít v
Británii šanci na úspěch. I proto
libra nemá zatím mnoho důvodů k velké euforii.