ČR uvízla v pasti středně rozvinuté ekonomiky

Česká republika si v celkovém hodnocení podle nového způsobu výpočtu Global Competitiveness Indexu 4.0 v roce 2018 udržela 29 příčku ze 140 zemí s celkovým skóre 71,2 ze 100 možných bodů. Meziročně se její bodové hodnocení nepatrně zvýšilo o 0,3 bodu. Na špici celkového žebříčku konkurenceschopnosti je nedošlo meziročně ke změnám. Nejvyšší hodnocení obdržely Spojené státy (85,6), Singapur (83,5) a Německo (82,8).

V rámci Visegrádské skupiny je na tom ČR nejlépe. Je následována Polskem (37. příčka), Slovenskem (41.) a nejhůře na tom v roce 2018 je Maďarsko (48.). V některých konkrétních kritériích ČR zaostává i za tou či onou zemí skupiny V4, ale v zásadě mezi nimi jednoznačně vyniká.

Hůře ČR dopadá ve srovnání se „starými“ zeměmi EU (EU15). Za jejich váženým průměrem zaostává ve všech kritériích s výjimkou makroekonomické stability. Znatelně nejvýrazněji, více než pětinou, přispívá k celkovému zaostávání ČR za EU15 naše relativně nízká inovační schopnost.

Nízká inovační schopnost ČR souvisí s naším postavením ekonomiky se stále poměrně nízkou přidanou hodnotou výroby. Dochází sice k postupné sofistikaci výroby, takže přidaná hodnota se poněkud zvyšuje, stále však nadnárodní společnosti vyhledávají ČR zejména pro její levnou a kvalifikovanou pracovní sílu. Nikoli z toho důvodu, že by zde nalezly jedinečné globálně uplatnitelné know-how nebo znalosti.

Česká republika se tak stále nachází v „pasti středně rozvinuté ekonomiky“.  Způsobem, jak z této pasti uniknout, je vytvoření podmínek pro mobilizaci domácího, českého kapitálu. Tyto podmínky zahrnují zejména zkvalitnění vzdělávacího systému a zlepšení infrastruktury, včetně infrastruktury digitální. Do těchto oblastí by vláda měla napřít své úsilí.

Lukáš Kovanda, Ph.D.