Víkendář: Samořídící auta změní naši budoucnost mnohem více, než tušíme

Křišťálových koulí, ze kterých se věští budoucnost samořídících aut, je celá řada. Ekonom Timothy Taylor na svém populárním blogu The Conversable Economist v této souvislosti doporučuje novou studii pojmenovanou America’s Workforce and the Self-Driving Future Realizing Productivity Gains and Spurring Economic Growth. Jejími autory jsou Charles Carson, Erica Groshen, Susan Helper, John Paul MacDuffie, W. David Montgomery a Richard Mudge.

Studie mimo jiné prezentuje následující odhady přínosů, které by v roce 2050 měly autonomní vozy vytvářet pro celou společnost a pro spotřebitele. Zdaleka největší položky představuje zlepšení kvality života pramenící ze snížení počtu nehod, ekonomický dopad tohoto snížení a také hodnota nově získaného času:

Studie poukazuje na „vysokou pravděpodobnost, se kterou autonomní vozy povedou k revoluci v americké ekonomice způsobem, který nebyl zaznamenán od poloviny dvacátého století. Ve skutečnosti je těžké předpovědět technologické a další změny, které se již objevují na horizontu a přispějí k ekonomickému růstu a zvýšení produktivity. Autonomní vozy reprezentují nejlepší příležitost pro snížení závislosti na ropě a zvýšení dostupnosti nízkonákladové mobility“. Uvedená tabulka přitom odhaduje úspory ze snížené spotřeby ropy na 58 miliard dolarů.

Taylor poukazuje i na to, že vedle přímých přínosů se dá očekávat také obrovská změna ve způsobu života, tvorbě pracovních míst, vlastnictví aut a dalších oblastech. Studie v této souvislosti poukazuje na rozvoj americké sítě dálnic, který nastal v padesátých letech. Ten podle ní z každého investovaného dolaru generoval 6 dolarů ekonomické aktivity tím, že snížil dobu přepravy osob i zboží. Jeho přínosy šly navíc „daleko za hranice toho, co bylo očekáváno na základě běžných analýz“. Tehdejší studie například tvrdily, že jen asi 33 % postavených dálnic bylo ekonomicky ospravedlnitelných. Bral se ovšem v úvahu objem dopravy z roku 1956, ale skutečnost se nakonec vyvíjela úplně jiným způsobem. Nejvíce pak z nových dálnic nakonec netěžily logistické a přepravní firmy, ale firmy ze služeb a nevýrobních sektorů.

Při zpětném pohledu je zjevné, že nově vybudovaný systém dálnic přinášel soustavně více přínosů, než se dříve čekalo. A poptávka po jeho užívání také značně předčila původní odhady. Je proto dost dobře možné, že podobný efekt se dostaví u autonomního řízení. Mimo jiné může totiž zajistit větší flexibilitu, snížit dopravní zatížení a umožní pracovat během jízdy na něčem, co nás baví nebo co potřebujeme dodělat. Lidé možná budou ochotnější cestovat do práce na delší vzdálenosti, což se může projevit na nezaměstnanosti, a to zejména u lidí s nižšími příjmy. Celkově by se měla zvýšit flexibilita trhu práce a počet dostupných pracovních příležitostí.

Co se týče ztráty pracovních míst, budou na prvním místě řidiči nákladních automobilů. Otázkou ale podle studie je, zda nakonec nedojde k segmentaci trhu, kdy řidiči přeberou vozy na hranicích měst a budou zajišťovat dopravu po metropolitních oblastech. Studie každopádně očekává, že větších změn v tomto odvětví se zřejmě dočkáme tak za 30 let v době, kdy již bude příslušná technologie dostatečně vyspělá. A minulost ukazuje, že pokud nastává nějaká hluboká technologická změna, celkový počet pracovních míst neklesá, naopak roste. V tomto konkrétním případě budou vytvářena zejména místa v oborech a firmách zajišťujících provoz a servis autonomních vozů a jejich flotil. Ekonomika by navíc měla těžit z celkového snížení nákladů, což by se mělo projevit na disponibilních příjmech domácností a následně rozkvětu úplně nových odvětví a společností, uzavírá Taylor.

Zdroj: The Conversable Economist