Jak se z bublin (ne)poučily investorské legendy

Dnes sice máme bezproblémový přístup k obrovskému množství dat a informací, ale investoři zůstávají stále velmi emotivní a často podléhají pověrám a předsudkům. Možná právě proto se v této disciplíně necení inteligence a obchodní dovednosti ani zdaleka tolik, jako prostá disciplína. Jak se říká: „Najděte si svou investiční filozofii a pak se jí držte.“ To se sice lehce řekne, ale těžko udělá. Důvod je jednoduchý. Každá strategie, byť by byla sebelepší, totiž někdy narazí na období, kdy prostě nefunguje, píše Nir Kaissar na Bloomberg Gadfly. 
 
Čím déle toto temné období trvá, tím více pochybujeme o tom, zda jde jen o přechodný jev či zda je naše strategie prostě nefunkční. Hranice mezi disciplínou a hloupostí začíná být rozmazaná a na pochybách jsou v takové situaci i elitní investoři. Kdysi o tom hovořil například investiční guru Stanley Druckenmiller, když vzpomínal, jak jej internetové akcie zlákaly k tomu, aby od svých principů upustil. 

Na počátku roku 1999 Druckenmiller sledoval, jak se investoři zbláznili do internetových a technologických akcií. Tento sektor se obchodoval s PE ve výši 66 a Druckenmiller dospěl k závěru, že jde o bublinu. Na internetových titulech otevřel krátké pozice a vsadil tak na pokles cen akcií. Problém byl jen v tom, že tato párty ještě nekončila. O měsíc později Druckenmiller prodělával 600 milionů dolarů, hodnota jeho portfolia poklesla o 15 %. Do té doby se mu nic podobného nestalo. Ve své frustraci se Druckenmiller obrátil o radu k lidem, kteří se v technologiích pohybovali. Ti mu sdělili, že stará pravidla již neplatí, dochází k technologické revoluci a ta ospravedlňuje vysoké ceny a valuace akcií. 

Druckenmiller následně uzavřel své krátké pozice a technologické tituly nakoupil. Odměna se dostavila rychle, index Nasdaq si mezi březnem a prosincem 1999 připsal 93 %. Druckenmillerovo portfolio nakonec za celý rok skončilo s 35% zisky a v březnu 2000 pak dal tento investor do technologií dalších 6 miliard dolarů. Bublina praskla jen o pár dní později a jeho celkové ztráty dosáhly 3 miliard dolarů. Když se Druckenmillera ptali, jaké z toho všeho pro něj plyne ponaučení, odpověděl, že vůbec žádné: „Nenaučilo mě to nic nového. Už předtím jsem dobře věděl, že něco takového bych neměl dělat. Ale propadl jsem emocím a neubránil jsem se jim.“ 

Další známý investor Jeremy Grantham se v té době držel pevně své strategie. Růst cen technologických akcií sledoval s obavami a stále pevně věřil, že trh se obvykle vrací k dlouhodobým průměrům a standardům. Jinak řečeno, co jde nahoru, půjde zase dolů a naopak. Na konci devadesátých let byl přesvědčen, že ceny technologií leží příliš vysoko a dojde k propadu. Cena za tuto disciplínu byla na čas vysoká, protože jeho fondy byly daleko za návratností trhu a investoři z nich ve velkém utíkali. Grantham ale stále tvrdil, že internetová mánie skončí špatně a nakonec měl samozřejmě pravdu. Mezi lety 2000 a 2002 už jeho fondy vydělávaly mnohem více než trh a na konci roku 2003 už spravoval 53 miliard dolarů. 

Jsou tyto příběhy poučením i pro dnešek? Určitě ano. Po poslední finanční krizi se trhy chovají v mnoha ohledech jinak, než je běžné. Například hodnotové investice si mají během fáze oživení vést velmi dobře, ale tentokrát tomu tak není. Vysoké valuace mají přinést nízkou návratnost, ale zatím je tomu jinak. Dokonce i Grantham nedávno svým klientům napsal, že vysoká ziskovost korporátního sektoru tu může být dlouhou dobu a to by mohlo dlouhodobě ospravedlňovat vysoké ceny. 

Robert Shiller, který správně varoval před technologickou i realitní bublinou v lednu letošního roku, hovořil o tom, že cyklicky upravené PE se opět nachází na velmi vysokých úrovních. Nedávno ale v rozhovoru pro Fortune svá tvrzení mírnil. Procházíme jen dalším testem naší investiční disciplíny.