Jan Vedral: Buď nás čeká apokalypsa, nebo si investoři užijí velmi příjemný rok

Pro neprofesionály je finanční páka zlým pánem, který v žádném případě nenabízí klidné investování v zájmu spokojeného stáří, říká Jan Vedral (CONSEQ), který patří k pionýrům českého kapitálového trhu. Z butikové makléřské firmy vybudoval renomovanou investiční společnost, která institucionálním, privátním a drobným investorům v podílových fondech obhospodařuje šestnáct miliard korun. Stejně zasvěceně jako například o dluhopisech umí mluvit o své velké lásce – koních.

Kolik času trávíte před burzovními monitory?

Jan Vedral (JV): Docela dost, ale bylo to horší. Investování je postavené na důvěře, člověk nechce své investory zklamat, a proto se snaží trhy co nejvíce sledovat a využít příležitosti, které se na nich objevují. Mám štěstí, že se můj syn docela přizpůsobil mému životnímu rytmu, takže chodí spát v deset večer a vstává později. Já se vracím okolo deváté z práce a akorát ho dostanu na uspávání. Snažím se mu však maximálně věnovat o víkendech.

Jste znám svou zálibou v dostihových koních. Co teď dělají vaši miláčci?

JV: Už je po sezóně, takže se všichni cítí být šampiony a v klidu se krmí ve stájích (smích).

Také na ně sázíte?

JV: Nemá smysl jít na dostihy a nesázet. Uběhnout tisíc metrů trvá dostihovému koni asi minutu, takže dostih se rychle odběhne, a pak máte dost času do příštího dostihu promýšlet, na jakého koně vsadíte. Dostihy však mohou být i dobrá příležitost pozvat si obchodní partnery a klienty, protože na rozdíl od fotbalu nebo hokeje máte čas si mezi jednotlivými dostihy s nimi promluvit. Takže to může být i forma propojení koníčku s podnikáním.

Podle jakých parametrů sázíte? Co radíte?

JV: Je důležité se alespoň podívat do programu, jak se jednotlivým startujícím koním dařilo v posledních čtyřech dostizích. Je také dobré se na ně dojít před dostihem podívat do paddocku, jak vypadají. Můj kamarád krom toho ještě pozoruje chování majitelů a trenérů a komentuje to stylem: "Trenér XY si hladí bříško, to asi přijeli vyhrát." Nebo: "Majitel AB se nešel podívat do paddocku, to si asi moc nevěří."

Takže to je jako u akcií – také je potřeba se podívat na hospodářské výsledky například za poslední čtyři kvartály, než nějaké nakoupíte.

JV: Je to podobné, ale já do toho bohužel zapojuji i srdce. Takže při sázení preferuji své koně nebo koně trenérů a majitelů, které mám rád. Takže hodně emocí.

Co emoce a investování – jde to k sobě?

JV: Při investování se snažím mít chladnou hlavu a snažím se být "při číslech". Dnes ovšem věřím jiným věcem než zamlada, když jsem si myslel, že dokáži porazit trh. Dnes vím, že to nedokáže nikdo. Když jsme začínali, měli jsme jako makléřská společnost úplně jinou strategii investování než dnes. Sledovali jsme krátkodobé trendy a pozice drželi velmi krátkou dobu. Ráno jsme koupili, odpoledne nebo druhý den prodali. Jako investiční společnost však investujeme spíše v delším časovém horizontu. Je důležité udržet emoce na uzdě a ctít dlouhodobou strategii bez ohledu na momentální náladu na trhu.

Oba ovšem dobře víme, že se časový horizont při investování, například kvůli neregulovanému vysokofrekvenčnímu počítačovému obchodováním (HFT) a dalším "zvrácenostem", které nyní trhy provázejí, hodně zkrátil. Nenutí vás to jako správce fondů investovat na kratší dobu?

JV: Máte částečně pravdu, ale spíše jsme to dělali v minulosti. Je totiž velmi těžké trefit úplné dno nebo úplný vrchol krátkodobého trendu. K tomu si připočítejte, že s otevíráním a zavíráním pozic souvisejí transakční náklady, takže tolik nevyděláte, jedině že byste to dělali v obrovském objemu nebo na páku. Takže dnes raději sledujeme dlouhodobější trendy a věříme "fundamentu" a široké diverzifikaci portfolia.

Takže krátkodobé spekulace v Consequ neznáte?

JV: Ale ano, když vidíme nějakou abnormalitu, tak se jí snažíme využít. Například v listopadu se v panice české státní dluhopisy propadly o zhruba deset procent. Nevydrželi jsme to a nakoupili jsme zhruba za miliardu, ale ke konci roku jsme je již se ziskem prodávali.

To jste kupovali v hotovosti, nebo pomocí finanční páky, tedy na úvěr?

JV: Vždy investujeme jen vlastní nebo klientské peníze, tedy bez finanční páky. Pro neprofesionály je finanční páka velice nebezpečná, nemá nic společného s investováním na důchod. Je to jen hra. Něco jiného je, když máte speciální fond kvalifikovaných investorů, který chceme nyní otevírat. Tam je decentní finanční páka povolená, ale je důležité, aby tam investoři kvůli rozložení rizik uložili jen minoritní část svých úspor.

Vaše firma se specializuje i na investice do státních dluhopisů. Ty mají ovšem po loňském roce dost pošramocenou pověst, důvěra v investice do dluhopisů byla otřesena.

JV: Nelze házet všechny státní dluhopisy do jednoho pytle. Pokud věříte české vládě, že bude schopná splácet své závazky - a já jí zatím věřím -, nekupujete na finanční páku a můžete dluhopisy držet delší dobu, tak jsou stále dobrou investicí. Minulý rok jsme viděli na jedné straně velké ztráty na dluhopisech zemí skupiny PIIGS, ale americké, německé a britské státní dluhopisy patřily k tomu nejlepšímu, co se dalo koupit. I zmiňované české státní dluhopisy připsaly nakonec slušný zisk.