Chcete euro? Poradíme, koho volit

Zaměřme se jen na strany, které mají reálnou šanci dostat se do sněmovny. Která z nich podporuje vstup do eurozóny? Odpověď je jednoduchá: všechny. Ale rozdíly přece jen najdeme.

Ano, ale kdy?

A především je tu jedna výjimka: KSČM, jejíž program se o euru vůbec nezmiňuje. Proč? „Samotná idea jednotné evropské měny je podle mého názoru správná, nejsem si ale jista, že dnešní mechanismy jejího zavádění a kontroly hodnoty jsou dobré. Proto ty rozpaky. Jednotnou měnu co nejdříve, ale zdravou,“ vysvětluje poslankyně KSČM Kateřina Konečná.

Pokud zůstaneme na levé části politického spektra, najdeme největšího zastánce eura: ČSSD. Jako jediná uvádí cílový termín pro vstup do eurozóny: „v letech 2015 až 2016“ a ve svém programu vypočítává řadu výhod společné měny.

To ODS volí mnohem obezřetnější tón. „Česká republika by se mohla teoreticky stát členem eurozóny v roce 2015. ODS však bude i nadále zastávat přístup, podle kterého by mělo Česko přijmout euro až v okamžiku, kdy přínosy přistoupení k eurozóně převýší jeho nevýhody,“ čteme v programu největší pravicové strany. Jak tyto „přínosy a nevýhody“ porovnávat, však ODS neuvádí.

Malé partaje: Věci veřejné, TOP 09, KDU-ČSL, Strana zelených, nebo SPO-Z ve svých programech sice shodně zavedení eura podporují, ale žádná z nich o termínu přijetí eura nemluví. Z jakého důvodu?

„Je to hudba budoucnosti. Nejdříve musíme narovnat rozpočty takovým způsobem, abychom splnili přístupová kritéria. Jinak o tom můžeme diskutovat a malovat hezké obrázky, ale přijetí eura reálné nebude,“ myslí si předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg.

Od slov k činům

Pravda, bez „narovnání“ rozpočtů žádné euro nebude. Ze zadlužení se (také ve světle událostí v Řecku) stalo jedno z hlavních předvolebních témat a nutno dodat, že jednotlivé partaje se předhánějí ve slibech, která z nich dá veřejné finance do pořádku rychleji. Jenže i zde platí klasické: „Důvěřuj, ale prověřuj!“

Jak nedávno spočítaly Hospodářské noviny, sliby hlavních politických rivalů, ODS a ČSSD, by v roce 2011 (pro mnohé možná překvapivě) vedly ke stejným rozpočtovým schodkům. Socialisté nicméně – na rozdíl od ODS – počítají se zvyšováním daní, což by mohlo přiškrtit ekonomické oživení. Právě na tom však bude do velké míry záviset rozpočtová bilance.

Jedinou stranou politického spektra, která plánuje výrazné úspory, je TOP 09. Ta hodlá zajistit vyrovnaný rozpočet do roku 2015 (ODS mluví o roce 2017). Z české politické reality je však zřejmé, že pokud by se TOP 09 dostala do vlády, tvrdý program by nevyhnutelně „změknul“.

Nejistota ohledně udržitelnosti české fiskální situace dělá vrásky na čele i Evropské komisi. „Fiskální výhled po roce 2010 je dost nejistý. Zatím nebyla přijata žádná další opatření ke snížení deficitu, a proto neočekáváme v roce 2011 jeho redukci,“ uvádí Komise v čerstvé konvergenční zprávě.

Nejde však jen o další léta, ale i o letošek. Slib Komisi od české vlády zněl, že sníží deficit z loňských 5,9 % HDP (tedy 214 miliard) na 5,3 % HDP, ale „skutek utek“. V jarní předpovědi už se mluví o 5,7 % a ministr financí Janota otevřeně přiznává, že pokud se neuspoří do konce roku dodatečných 15 až 16 miliard, můžeme na splnění plánu zapomenout. Komise od nás dále očekává, že provedeme hlubší reformy rozpočtů, tak aby deficit mohl postupně klesat v letech 2011 na 4,8 %, 2012 na 4,2 % a konečně v roce 2013 pod hranici 3 %.

Příklady táhnou

Je pravda, že k tomuto cíli má jednoznačně nejvíce nakročeno TOP 09, ovšem nikdo neví, co z jejích slibů po volbách zbude (jednou z jejích čelních postav je Miroslav Kalousek, který lavíroval okolo sestavení vlády s podporou komunistů). Navíc, na zásadních reformách k ozdravení veřejných rozpočtů se musí shodnout většina politického spektra. Jinak můžeme na systematické změny zapomenout.

Ano, můžeme argumentovat tím, že ostatní země Unie jsou na tom ještě hůř než my: průměrný deficit sedmadvacítky činil podle Eurostatu loni 6,8 % HDP (ČR 5,9 %) a rozdíl v celkovém zadlužení je ještě markantnější: našich 35,4 % HDP versus unijních 73,6 %. V Unii ovšem existují i fiskálně odpovědné státy, ze kterých bychom si měli vzít příklad. Tak třeba Estonsko. Loni ho postihl třetí nejhorší propad HDP z celé Evropské unie (-14,1 %), ale přitom dosáhlo třetího nejlepšího výsledku, pokud jde o deficit veřejných rozpočtů (-1,7 % HDP). To je panečku fiskální disciplína.

Estonsko vstoupí do eurozóny velmi pravděpodobně (doporučení Komise musí schválit ještě Rada EU) 1. 1. 2011. Jestli je to pro něj výhodné, nebo ne, je samozřejmě otázka. Každopádně zdravé veřejné finance se vyplatí. A to platí i pro nás – ať už s eurem nebo bez něj.

Ovšem, které partaje to se snižováním deficitů „myslí upřímně“, skutečně nevím. Snad jen na třešničky bych určitě nesázel.

Autorem článku je Pavel Mádr.