Úsměvný příběh o štěpení akcií nebo námět k zamyšlení?

Úsměvný příběh o štěpení akcií nebo námět k zamyšlení?

Sleduji obchodování na českém kapitálovém trhu prakticky denně a myslím, že velmi podrobně. Jako nezávislý pozorovatel jsem si zejména za poslední dva roky nemohl nevšimnout, že u likvidních českých emisí poměrně často probíhají obchody v příliš nízkých objemech. Mám na mysli ty tituly, které v uplynulých 3 letech prošly štěpením akcií. Obchody (resp. prodeje) v jednociferném počtu kusů by u těchto cenných papírů neměly probíhat téměř vůbec, přesto se tak děje poměrně často.

Cílem tohoto článku je popsat fakt, že drobní akcionáři pojmu štěpení mnohdy nerozumí nebo jim štěpení jejich akcií jednoduše unikne. Štěpení je proces, při němž v klasickém případě akcionář obdrží za své staré akcie větší počet mladých akcií jiné (nižší) nominální hodnoty. Výše základního jmění akciové společnosti se při tomto procesu může a nemusí měnit. V posledních letech takto došlo ke štěpení např. u akcií Českého Telecomu (dříve SPT Telecomu) v poměru 10:1 (10 mladých akcií o nominální hodnotě 100Kč bylo vyměněno za 1ks staré akcie s nominálem 1000Kč) u akcií ČEZ (poměr 11:1 - emise ČEZ 1, 10:1 - emise ČEZ 2), Unipetrolu (poměry 12:1, resp. 11:1 pro bývalé akcionáře Kaučuku, resp. Chemopetrolu), Českých Radiokomunikací (10:1), Metrostavu (12:1) a dále např. IPS nebo řady investičních fondů.

Každý z nás ví, že SCP před čtyřmi lety přestalo zasílat roční výpisy z majetkových účtů. Bohužel, valná většina štěpení se uskutečnila až v posledních třech letech. Přestože bylo pravidlem, že firmy inzerovaly štěpení v novinách, některé z nich obesílaly akcionáře, jiným přišel změnový výpis z SCP. Přesto, dle mého názoru několik tisíc drobných akcionářů, kteří šli na trh se v záměrem prodat všechny své akcie, neprodalo úplně všechny cenné papíry.

Běžná praxe je ta, že drobný akcionář přijde s ročním výpisem z konce roku 1996 (nebo s papírkem, na kterém je napsán titul a počet ks) na RM-Systém nebo k obchodníku s cennými papíry, tam řekne, že chce všechno prodat. Pokud pracovník RM-S není zkušený a "všech štěpení znalý" (takových je bohužel málo), vloží počty kusů podle papíru zákazníka do obchodního systému. Systém mu tento počet zvaliduje a prodá, a pro něj je všechno v pořádku. Zákazníkovi (laikovi) však zbyde na účtu třeba několik desítek cenných papírů, o nichž neví a nebude vědět a stane se tak nechtěným dlohodobým investorem.

Zákazník platí za svou neznalost, obchodník přichází o provizi z vyššího objemu obchodu, SCP zůstávají náklady se správou účtu, který nemůže zrušit, ekonomika trpí ušlou příležitostí ke spotřebě. Při lepší možnosti komunikace mezi výše zmíněnými subjekty obchodu by ke zmíněným omylům nedošlo. Poučí se některý z nich?

Petr Kalina, Homepage "welcome"