Vrchovina je typ georeliéfu s členitým povrchem a s vnitřní výškovou členitostí 150 až 300 metrů..[1] Dosahuje obvykle nadmořské výšky 600–900 m, ale není to pravidlem. Rozlišuje se plochá vrchovina, dosahující členitosti 150–200 m (a typicky výšek 600–750 m), a členitá vrchovina dosahující členitosti 200–300 m (a výšek 750–900 m). Méně členitý typ povrchu než je vrchovina je (bezprostředně) pahorkatina, více členitá je hornatina.
Příklady v Česku
- Brdy
- Broumovská vrchovina
- Českomoravská vrchovina, typem rozsáhlá vrchovina s různou členitostí, zahrnující lokálně i pahorkatiny a hornatiny
- Drahanská vrchovina
- Kameničská vrchovina, typem členitá vrchovina bez pahorkatiny (stejnorodá)
- Nízký Jeseník
- Sečská vrchovina, typem členitá vrchovina, na okrajích s pahorkatinami
- Vizovická vrchovina
- Zlatohorská vrchovina
- Žďárské vrchy
- Železné hory, typem plochá vrchovina
Reference
- ↑ MATĚJČEK, Tomáš a kolektiv. Malý geografický a ekologický slovník. 1. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 2007. 136 s. ISBN 978-80-86034-68-3. S. 122, 123.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Vrchovina |
