Vladimír Šmeral

Vladimír Šmeral
Narození	16. října 1903 Drásov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. března 1982 (ve věku 78 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Alma mater	Konzervatoř Brno
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Šmeral (16. října 1903, Drásov u Tišnova – 15. března 1982, Praha) byl český herec. Vl. jm. Vladimír Šmejral.

Život

Jednalo se o velmi talentovaného herce s velmi kultivovaným hereckým projevem a osobitě plastickou dikcí, který po celý svůj život patřil mezi levicově zaměřené intelektuály. Po absolvování dramatického oddělení brněnské konzervatoře (1926) se stal členem činohry Zemského divadla v Brně (1926–1933).^[1] Před válkou hrál ještě v Burianově „Déčku“, kam nastoupil v roce 1933 ihned po jeho založení^[2] a od roku 1936^[3] vystupoval v Osvobozeném divadle.

V roce 1941 nastoupil do Městských divadel pražských, kde působil až do roku 1944 a hrál na scénách Divadla Na poříčí, Komorního divadla a Divadla J. K. Tyla. Od roku 1945 až do roku 1978 byl členem Divadla na Vinohradech (po válce pod jménem Divadlo československé armády a Ústřední divadlo československé armády).^[4]

Za války byl v ohrožení z důvodu smíšeného manželství, neboť jeho manželka Marianne, bývalá tanečnice u E. F. Buriana, byla podle tzv. norimberských zákonů židovkou.^[5] Odmítl se rozvést a v roce 1944 byl deportován do koncentračního tábora Kletendorf – podobně jako Alfréd Radok, na území Polska.^[zdroj?]

V roce 1937 se setkal při natáčení filmu Svět patří nám poprvé s Adinou Mandlovou,^[6] se kterou se později při zkouškách na inscenaci Chvála bláznovství (Divadlo Na poříčí, režie František Salzer) sblížil^[7] a tato se stala jeho osudovou láskou.^[8] Mandlová s ním následně čekala dítě, které se však narodilo před Vánoci roku 1944 mrtvé.^[9] Na konci války, když se Šmeralovi podařilo uniknout z koncentračního tábora a vrátil se do Prahy, byl po dobu šesti týdnů v úkrytu u Adiny Mandlové.^[10]

Ještě krátce po válce (srpen 1945) vypovídal ve prospěch Adiny Mandlové, později (v roce 1946) se však od ní distancoval.^[11] Po válce byl politicky aktivní a společensky plně konformní, byl rovněž předsedou 21. svazu ROH (Svaz zaměstnanců umělecké a kulturní služby) a z této funkce na konferenci ROH v roce 1953 přednesl projev obviňující režiséra Jiřího Frejku z reakčních poměrů v Divadle na Vinohradech.^[12] Pro socialistický režim coby člen KSČ vykonával řadu veřejných funkcí. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.^[13] Se svou manželkou Marianou, která byla tanečnicí, měl teprve v roce 1955 jediného syna Vladimíra, později vystudovaného právníka.

V mládí mu vyhovovaly spíše role lyrických a kladných hrdinů. Jeho velmi uměřený herecký projev občas sváděl ke klišovitému podání některých postav. K stáru měl také jisté sklony k tendenčnímu ztvárňování církevních hodnostářů a buržoazních úředníků. Mezi jeho nejznámější a nejhodnotnější filmové role patří, mimo jiné, role ministra připomínajícího Zdeňka Nejedlého v Menzelově trezorovém filmu Skřivánci na niti nebo postava inkvizitora Bobliga ve Vávrově snímku Kladivo na čarodějnice.

V letech 1949–1966 byl pedagogem na DAMU.

Ocenění

• 1958 titul zasloužilý umělec
• 1963 Řád práce
• 1965 titul národní umělec
• 1978 Řád Vítězného února ^[14]

Citát

Divadelní role, výběr

• 1934 E.F.Burian (volně dle W.Shakespeara): Kupec benátský, Tubal, D35, režie E. F. Burian
• 1935 Karel Hynek Mácha: Máj, vězeň, D35, režie E. F. Burian
• 1936 F. Wedekind: Procitnutí jara, Melchior, D36, režie E. F. Burian
• 1936 V+W: Rub a líc, Josef Klokan, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1936 V+W: Nebe na zemi, Bůh Jupiter, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1938 V+W: Pěst na oko aneb Caesarovo finale, Michelangelo, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1940 Vítězslav Nezval: Loretka, Karel, D41, režie E. F. Burian
• 1940 Jaroslav Pokorný: Plavci, Vandrák, D41, režie E. F. Burian
• 1940 Vítězslav Nezval: Manon Lescaut, Des Grieux, D41, režie E. F. Burian
• 1942 Friedrich Schiller: Messinská nevěsta, César, Divadlo Na poříčí, režie František Salzer, 37 repríz
• 1943 Sem Benelli: Chvála bláznovství, šašek, Divadlo Na poříčí, režie František Salzer, 61 repríz (v roli Violanty Adina Mandlová j. h. )
• 1944 Friedrich Schiller: Marie Stuartovna, Mortimer, Divadlo J. K. Tyla, režie Karel Jernek (v tit. roli Adina Mandlová j. h. )
• 1945 Maxim Gorkij: Matka, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Jernek, 20 repríz
• 1946 G.Neveux: Theseus mořeplavec, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka
• 1947 Stanislav Lom: Božský Cagliostro, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 23 repríz
• 1947 A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, Čackij, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 73 repríz
• 1947 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Pískálek, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka
• 1948 William Saroyan: Minuty na hodinách, Joe, Divadlo na Vinohradech, režie Jaromír Pleskot, 15 repríz
• 1949 A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé, Meluzov, Komorní divadlo, režie Bedřich Vrbský, 61 repríz
• 1949 Maxim Gorkij: Falešná mince, Jakovlev, Komorní divadlo, režie Otomar Krejča, 7 repríz
• 1951 Alois Jirásek: Jan Hus, titul. role, Divadlo československé armády, režie Otto Haas
• 1952 S. Vurghun: Východ slunce, Stalin, Divadlo československé armády, režie Jan Škoda
• 1953 B. A. Lavreněv: Přelom, Bevseněv, Divadlo československé armády, režie A. V. Sokolov j. h.
• 1953 A. S. Makarenko: Vlajky na věžích, S. M. Kirov, Divadlo československé armády, režie Otto Haas
• 1954 K. G. Paustovskij: Puškin, titul. role, Divadlo československé armády, režie Otto Haas
• 1955 Friedrich Schiller: Don Carlos, Poza, Divadlo československé armády, režie Jan Škoda
• 1956 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, titul.role, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Strejček
• 1958 L. N. Tolstoj, A. Neumann, E. Piscator, G. Prüfer: Vojna a mír, Starý kníže, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Strejček

Televize

• 1971 Rozsudek (seriál) – role: doktor Becher
• 1971 Exekuce (TV komedie) - role: Lapuťa, stavitel a domácí

Odkazy

Reference

Literatura

• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 135, 281
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 193
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 135, 145, 161, 224, foto 335, 364, 410, 614
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 79, 305, 308, 322, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 200, 202, 205, 212, 239
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 19, 38–43, 124, 349, 363, 405, 408
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 16, 79, 123–4, 166, 243, 252, 278, 310, 327, 330, 340, 349, 360, 372–3, 408, 446, 490, 493, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 50, 55, 57, 115, 172, 237, 255, 382, 520.
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 304, ISBN 80-207-0419-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 363–367.
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 29, 44–5
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 135–6, 139, 141–3, 222
• Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 112, 143, 166, 195
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 285–6, 310, 332, 449, 450, 455, 458, 479, 597, 623, 653, 656–7, 663–4
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 262
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 259, 261, 282, 319, 349
• Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, vyd. Čs. filmový ústav, 1990, str. 70, 71, 117, 121, 123, 127–8, 130-132, 135–7
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 236, ISBN 80-86182-51-7
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 159, 180
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 136–7, 141, 150, 153, 228–9
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže viz [1]
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 20, 57
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 679–684.
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 65, 71, 76, 83, 85, 87, 89, 96–7, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 46, 66
• Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 88, 181
• Jiřina Švorcová: Býti Švorcovou, nakl. Erika, Praha, 2000, str. 58, 61
• Arnošt Tabášek: Adina Mandlová – Fámy a skutečnost, vyd. Formát, 2003, str. 72, 77, 80–7, 93–4, 97, 101–2, 119, 123, 130, ISBN 80-86718-16-6
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 282. 
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 121, 139, ISBN 80-85837-35-8
• Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd. Novinář, 1975, str. 136, 165, 194, 198
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 257, ISBN 80-85625-19-9
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, 75, 113, 140, 179, 274, ISBN 80-207-0485-X
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 175, 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články

• Osvobozené divadlo
• Osvobozené divadlo neznámé

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Šmeral na Wikimedia Commons
• Osoba Vladimír Šmeral ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Šmeral
• Vladimír Šmeral v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Vladimír Šmeral v databázi Archivu Národního divadla
• Vladimír Šmeral v archivu Národního divadla Brno
• Vladimír Šmeral v Česko-Slovenské filmové databázi
• Vladimír Šmeral ve Filmové databázi
• Vladimír Šmeral na Kinoboxu
• Vladimír Šmeral v Internet Movie Database (anglicky)
• Vladimír Šmeral na Dabingforum.cz
• Robert Tamchyna: Portrét Vladimíra Šmerala na stránkách Českého rozhlasu
• Vladimír Šmeral v archivu Českého rozhlasu
• Jindřich Černý: Lamento Vladimíra Šmerala
• Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století Archivováno 6. 6. 2014 na Wayback Machine.
• Vladimír Šmeral v Encyklopedii dějin města Brna
• Výročí pro dnešek – Vladimír Šmeral

Autoritní data	AbARTP: 107603 NKC: jk01130544 BNF: cb161934345 (data) ISNI: 0000 0000 7780 1499 LCCN: no2016078812 PLWABN: 9810531927405606 VIAF: 83924453 WorldCat Entities: E39PBJB8wgHfmPfWHC43j8qRKd