Turné čtyř můstků (německy Vierschanzentournee) je série čtyř závodů Světového poháru ve skocích na lyžích, která se koná vždy na přelomu roku. První závody se uskutečnily na rozmezí let 1952 a 1953. Série se skládá ze dvou závodů v Německu (konkrétně v Oberstdorfu a v Garmisch-Partenkirchenu), na které navazují dva závody v Rakousku (v Innsbrucku a v Bischofshofenu). Vítězem série je ten závodník, jehož součet bodových ohodnocení jednotlivých skoků je po čtyřech závodech nejvyšší.
Mezi vítězi Turné jsou i dva čeští sportovci, a sice Jiří Raška (za sezónu 1970/1971) a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). K tomu se ještě další čeští skokani v historii Turné umístili na druhém či třetím místě.
Historie
První závod série se konal na Nový rok 1953. Účastnili se ho skokani ze šesti zemí (Německa, Rakouska, Švédska, Norska, Švýcarska a Jugoslávie) a závodům přihlíželo 20 000 diváků. Vítězem se stal Asgeir Dølplads z Norska, avšak celou sérii tehdy vyhrál Rakušan Sepp „Bubi“ Bradl.
Tři skokani – Němec Sven Hannawald (v sezóně 2001/2002), Polák Kamil Stoch (v sezóně 2017/2018) a Japonec Rjójú Kobajaši (v sezóně 2018/2019) – dokázali vyhrát všechny čtyři závody. Nejvíce titulů vítěze Turné však získal finský skokan Janne Ahonen, který triumfoval v pěti sériích Turné (jednou, v sezóně 2005/2006, se o vítězství dělil s Jakubem Jandou) a k tomu třikrát skončil celkově druhý a dvakrát třetí.
Mezi vítězi celého Turné jsou i dva čeští skokani, a to Jiří Raška (za sezónu 1970/1971), který skákal ještě za Československo, a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). Raška navíc získal v sezónách 1967/1968 a 1968/1969 druhá místa. Třetí místa získali Dalibor Motejlek (v sezóně 1964/1965), Zbyněk Hubač (v sezónách 1968/1969 a 1970/1971), Jiří Parma (v sezóně 1987/1988) a Jaroslav Sakala (v sezóně 1992/1993).
Průběh závodu
Od ostatních závodů Světového poháru se závody odlišují i svým systémem průběhu. V den předcházející závodu se skáče tzv. kvalifikace. Do závodu postupuje padesát nejúspěšnějších skokanů z kvalifikace.
Po kvalifikaci je sestaveno pořadí podle bodových zisků od nejhoršího po nejlepšího. V závodě se v prvním kole proti sobě postaví v souboji skokan na 26. místě po kvalifikaci proti 25. skokanovi kvalifikace. Skáčou po sobě (jeden skok, nejprve ten hůře postavený) a vítěz tohoto souboje postoupí do druhého kola. Následně skáče 27. skokan po kvalifikaci v souboji s 24. skokanem a opět lepší z těchto dvou postoupí dál. Takto se v prvním kole pokračuje a na jeho konci je 25 vítězů těchto soubojů, kteří postoupí do kola druhého. Tam je doplní pět nejlépe hodnocených závodníků poražených v prvním kole (jsou to takzvaní „lucky losers“ – šťastní poražení).
Druhé kolo již probíhá obvyklým postupem pro závody Světového poháru, kdy postupně skáčou závodníci od nejhoršího výkonu v prvním kole po závodníka s nejlepším výkonem v prvním kole. Vítězem se stává závodník s nejvyšším součtem bodů z prvního a druhého kola.
Místa závodů Turné
| Můstek | Země | Město | Termín | Rekord můstku | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Schattenbergschanze | Německo Německo |
Oberstdorf | 29. prosince |  Sigurd Pettersen |
143,5 m | 2003 |
| Große Olympiaschanze | Německo Německo |
Garmisch-Partenkirchen | 1. ledna |  Simon Ammann Marius Lindvik |
143,5 m | 2010 2020 |
| Bergiselschanze | Rakousko Rakousko |
Innsbruck | 4. ledna | Michael Hayböck |
138 m | 2015 |
| Paul-Ausserleitner-Schanze | Rakousko Rakousko |
Bischofshofen | 6. ledna | Gregor Schlierenzauer |
145 m | 2008 |
Vítězové a další medailisté Turné
Vítězové dle můstku
Rekordy a statistiky Turné
Vícenásobní vítězové Turné
Stav po sezóně 2022/2023:
- 5× Janne Ahonen (1999, 2003, 2005, 2006,[p 1] 2008).
- 4× Jens Weissflog (1984, 1985, 1991, 1996)
- 3× Kamil Stoch (2017, 2018, 2021)
- 3× Helmut Recknagel (1958, 1959, 1961)
- 3× Bjørn Wirkola (1967, 1968, 1969)
- 3× Rjójú Kobajaši (2019, 2022, 2023)
- 2× Veikko Kankkonen (1964, 1966)
- 2× Jochen Danneberg (1976, 1977)
- 2× Hubert Neuper (1980, 1981)
- 2× Matti Nykänen (1983, 1988)
- 2× Ernst Vettori (1986, 1987)
- 2× Andreas Goldberger (1993, 1995)
- 2× Gregor Schlierenzauer (2012, 2013)
Vítězové tří či čtyř závodů v rámci jednoho Turné
Stav po sezóně 2018/2019:
- 4× Sven Hannawald (2001/2002)
- 4× Kamil Stoch (2017/2018)
- 4× Rjójú Kobajaši (2018/2019)
- 3× Bjørn Wirkola (1968/1969)
- 3× Jukio Kasaja (1971/1972)
- 3× Matti Nykänen (1987/1988)
- 3× Toni Nieminen (1991/1992)
- 3× Kazujoši Funaki (1997/1998)
- 3× Andreas Widhölzl (1999/2000)
- 3× Sigurd Pettersen (2003/2004)
- 3× Janne Ahonen (2004/2005)
- 3× Wolfgang Loitzl (2008/2009)
- 3× Peter Prevc (2015/2016)
- 3× Halvor Egner Granerud (2022/23)
Nejúspěšnější země
Stav po sezóně 2022/2023:
- 16× Německo (z toho 11× NDR)
- 16× Finsko
- 16× Rakousko
- 11× Norsko
- 4× Japonsko
- 5× Polsko
- 2× Česká republika (z toho 1× Československo)
- 2× Slovinsko
- 1× Sovětský svaz
Odkazy
Poznámky
- ↑ V roce 2006 se Janne Ahonen o vítězství dělil s Jakubem Jandou.[1]
Reference
- ↑ ČTK. Turné má dva vítěze: Jandu a Ahonena. iDNES.cz [online]. 2006-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Turné čtyř můstků na Wikimedia Commons - http://vierschanzentournee.com
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Turné_čtyř_můstků |
