| Tomáš Václav Bílek | |
|---|---|
 Tomáš V. Bílek (1883) | |
| Narození | 30. září 1819 Deštná Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 6. března 1903 (ve věku 83 let) Praha Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | pedagog, historik a učitel |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tomáš Václav Bílek (30. září 1819 Deštná[1] – 6. března 1903 Praha[2][3]) byl český středoškolský profesor a historik. Působil jako učitel v Litoměřicích, na Malé Straně a v Písku, později jako ředitel gymnázií v Hradci Králové a Praze. Roku 1873 byl z politických důvodů penzionován. V historických studiích (nejznámější je Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618) popsal útlak českého národa v pobělohorském období.
Život
Narodil se 30. září 1819 v Deštné v jižních Čechách v rodině kováře, otec mu ale zemřel již v roce 1824. Podle původního plánu měl pokračovat v rodinném řemesle, ale místní farář si všiml jeho nadání a připravil ho k dalšímu studiu. Od roku 1832 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci, v letech 1838–40 absolvoval filosofická studia v Praze (spolu s Karlem Havlíčkem) a složil zkoušky z klasické filologie, rakouských dějin, pedagogiky, estetiky a českého jazyka.[4]
Jeho první zaměstnání bylo jako auskultant na malostranském gymnáziu v letech 1841–43.[4] Působil rovněž jako soukromý vychovatel princů rohanského rodu.[5] Roku 1844 se stal suplentem na gymnáziu v Litoměřicích, kde se seznámil s Jungmannem, Čelakovským, Vinařickým a Markem. V následujícím roce se vrátil jako suplent či adjunkt na Malou Stranu. 2. dubna 1848 získal místo profesora na gymnáziu v Písku,[4] kde od roku 1852 rovněž pořádal nedělní přírodopisné přednášky pro širokou veřejnost.[5] Roku 1853 byl jmenován ředitelem gymnázia v Hradci Králové. Po čtrnácti letech (1867) se vrátil do Prahy jako ředitel akademického gymnázia v Praze.[4]
Roku 1873 byl penzionován,[6] údajně proto, že při volbách roku 1870 odmítl svou autoritou podpořit vládní kandidáty[4] a vyvolal tak nelibost ministerského rady Virgila Grohmanna.[7] (Jeho odchod do důchodu ale také souvisel s přesuny pražských středoškolských profesorů poté, co na německém malostranském gymnáziu po mnoha stížnostech Němců nahradili všechny české pedagogy; například nástupcem Bílka v čele akademického gymnázia se stal dr. Matyáš Kavka, dosavadní ředitel malostranského gymnázia.)[8] Na žádost pražské městské rady pak až do roku 1876 vyučoval klasickou filologii na obecné střední škole na Malé Straně, poté se ale věnoval již jen vědecké a spisovatelské činnosti (viz níže).[4]
Měl vyvinuté sociální cítění, věnoval se dobročinnosti. V roce 1862 pořádal sbírky pro stávkující krkonošské tkalce. O dva roky později věnoval škole v rodné obci 168 knih a řadu dalších učebních pomůcek. Roku 1896 založil nadaci na podporu školních dětí v Deštné.[9]
Zemřel 6. března 1903 v Karlíně. Nekrolog ocenil jeho lásku k pravdě a pokroku, demokratické smýšlení a rozsáhlou historickou tvorbu, kterou přiblížil čtenářům období útlaku po bitvě na Bílé hoře.[10] Pohřben byl 8. března na Olšanských hřbitovech po obřadu v karlínském chrámu, za účasti pražského starosty Srba, představitelů Karlína a mnoha učitelů i žáků.[11]
T. V. Bílek byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk.[12] 8. srpna 1920 mu byla na rodném domě (Deštná čp. 129) umístěna pamětní deska.[9]
Rodina
Oženil se před rokem 1867 s Marií Terezií z Těchobuzi (1832-1887)[13], bydleli na Starém Městě pražském a později na Vinohradech. Ve třech pražských pobytových přihláškách jsou manželé zapsáni sami,[14] tedy jako bezdětní, v jedné přihlášce z roku 1899 se uvádí Bílek jako vdovec, bydlící se svou neteří Antonií Friedrichovou (1846-1928), rozenou Zavadilovou,[15], která byla dcerou jeho sestry Anny Bílkové (1821-1897), jména obou najdeme také na Bílkově náhrobní desce. V jediné přihlášce se Bílek uvádí ve staroměstském bytě v Havelské ulici čp. 499/I sám bez žen, ale s Tomášem Bílkem, narozeným roku 1835 a zapsaným jako jeho žák (Schüler)[16]. Životopisné články o Tomáši Bílkovi to nevysvětlují.
Dílo
Proslavil se zejména historickými pracemi, v nichž popisoval pobělohorský útisk a kritizoval praktiky jezuitského řádu.[7]
Knižně vyšly:[17]
- Tovaryšstvo Ježíšovo a působení jeho v zemích království Českého vůbec a v kollegiu Pražském u sv. Klimenta zvláště (1873) Dostupné online
- Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 (1882–3), velmi oceňované dílo, jímž zprostředkoval soudobým čtenářům pobělohorskou dobu.[7] Kniha získala cenu spolku Svatobor. Dostupné online (část první) Dostupné online (část druhá)
- Důchody a statky jesuitských kollejí a sídel na Moravě a v Slezsku zřízených a léta 1773 zrušených (1890)
- Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa II. zrušených (1893) Dostupné online
- Reformace katolická, neboli, Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské (1892) Dostupné online
- Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova a působení jeho vůbec a v zemích království Českého zvláště (1896) Dostupné online (archive.org)
Dále napsal např.:[4]
- O způsobu vyučování mládeže české na školách hlavních a středních za dob předešlých a nynějších (zpráva gymnázia v Hradci Králové za rok 1863)
- O genitivě ve větách záporných (tamtéž)
- O zkouškách maturitních na gymnasiích českých (Pokrok, r. 1881, č. 133 a 135)
- O poměrech českého a německého obyvatelstva v oboru středních škol (Pokrok, č. 218 a 232, též Politik r. 1873 č. 219 a 233)
- Snahy Jesuitů o navrácení se do zemí království Českého po r. 1618 (Sborník historický r. 1885)
- Stav far roku 1650–1652 v některých krajích Čech (Památky archeologické 1885)
Uveřejnil i několik spisů v němčině.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Denní zprávy (Tomáš Bílek. Národní listy. 7. 3. 1903, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Karlín, sign.KAR Z6, s. 34
- ↑ a b c d e f g h Tomáš V. Bílek. Zlatá Praha. 1911-10-05, roč. 9, čís. 51, s. 611. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
- ↑ a b Tomáš Bílek. Světozor. 1883-08-03, roč. 17, čís. 32, s. 378. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
- ↑ Osobní. Národní listy. 1873-07-03, roč. 13, čís. 180, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
- ↑ a b c Tomáš Bílek. Humoristické listy. 1883-01-13, roč. 25, čís. 2, s. 9. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
- ↑ Z malostranského gymnasia. Národní listy. 1873-07-09, roč. 13, čís. 186, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
- ↑ a b Tomáš Václav Bílek (www.destna.cz). www.destna.cz [online]. [cit. 2011-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-01.
- ↑ Tomáš Bílek. Národní listy. 1903-03-07, roč. 43, čís. 65, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
- ↑ Pohřeb Tomáše V. Bílka. Národní listy. 1903-03-09, roč. 43, čís. 67, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-21].
- ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 4. díl. V Praze: J. Otto, 1891. 1026 s. [Viz str. 56.]
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu
- ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
- ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství z roku 1899
- ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
- ↑ Podle seznamu prací v Národní knihovně ČR.
Literatura
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 506.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Václav Bílek na Wikimedia Commons 
Autor Tomáš Václav Bílek ve Wikizdrojích- Encyklopedické heslo Bílek (osoby) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tomáš Václav Bílek
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Tomáš Václav Bílek v Databázi knih
- Tomáš Václav Bílek. Rodáci a osobnosti. Město Deštná
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Tomáš_Václav_Bílek |
