Taylorismus je soustava vědecké organizace práce, jejímž autorem je Frederick Winslow Taylor. Podstatu teorie tvoří rozložení pracovních postupů na jednotlivé operace a úkony, jejich zkoumání a racionalizování pomocí časových a pohybových studií a jejich spojení se zvyšováním pracovních výkonů stimulačními prémiemi.
Jde o klasické období managementu a sociologie řízení na přelomu 19. a 20. století. Taylorismus dále rozvíjeli zejména Frank Bunker Gilbreth, Henry Gantt a Harrington Emerson. V meziválečném Československu se tímto systémem seriózně zabývala zejména Masarykova akademie práce[1].
Řízení lidských zdrojů dle Taylora
- Úloha kázně – v čele jsou řídící pracovníci kvalifikovaní k řízení a současně dělníci disciplinovaně plní příkazy.
- Umisťování pracovníků dle jejich schopností na co nejužitečnější pozici.
- Motivace prostřednictvím denních úkolů a s tím související zavedení úkolové mzdy.
- Vysoká míra specializace pracovních výkonů, což vede k menší době na zaučení, rychlé zdokonalování.
- Nová profese – průmyslový inženýr, který rozhoduje o členění práce a umisťování zaměstnanců místo mistrů.
- Nezahrnuje místo pro tvořivost a vlastní iniciativu – lidé mají fungovat jako mechanická součást výrobního stroje.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taylorizmus na slovenské Wikipedii.
- ↑ Vratislav Preclík a kol.: Automatizace montážních linek a Průmysl 4.0, článek in Strojař, str.1- 21, ročník XXVI., ČÍSLO 1- 4, prosinec 2017, ISSN 1213-0591, registrace MK ČR E13559
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Taylorismus na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Taylorismus |
