Těžba je dobývání surovin z přírodních zdrojů. Surovinami mohou být například nerostné suroviny, rudy, ropa, zemní plyn, rašelina, horniny, jako jsou uhlí, kaolin aj.
Těžební průmysl
Těžební průmysl je odvětví průmyslu zaměřené na dobývání přírodních zdrojů z povrchu planety. Jedná se tedy o odvětví lidské činností, jež čerpá zdroje pocházející z prostředí neživé pozemské přírody. Oblasti na těžbu surovin se pak nazývají lomy, doly, ropné vrty apod. Existují i zvláštní případy těžby, např. těžba soli odpařováním mořské vody.
Těžební průmysl se zaměřuje převážně na dobývání surovin a v některých případech na prvotní úpravu – například na drcení kameniva nebo čištění. Může zahrnovat fyzikálně-chemické procesy, kterými se zvyšuje obsah požadované látky. Nejčastěji je těžební činnost spojena s povrchovými či podpovrchovými těžebními centry, kde je přírodní zdroj získáván. Těžební centra jsou spojena s výskytem zdrojů, která jednotlivá centra získávají. Centra musí být napojena na dopravní infrastrukturu, aby se dala získávaná komodita odesílat do zpracovatelských závodů či k dalšímu použití.
Těžba podle lokality
Těžba v hlubinných dolech
Zahrnuje těžbu a dopravu vytěženého nerostu z dolu. Těží se v porubech, chodbách. V porubech pracují havíři s různými typy důlních strojů a dopravních zařízení (v těžních chodbách důlní dráha, v šachtách důlní výtahy). Těživo z dolu se dopravuje na povrch těžní jámou pomocí důlních výtahů, a to ve vozících, těžních klecích, nebo ve skipech. Suroviny jsou dále drceny, taveny, tříděny a rozváženy.
Těžba v lomech
Doprava vytěženého materiálu po pásových dopravnících nebo těžkou technikou do úpravny na zpracování (drcení, mletí, plavení, třídění). Těží se v povrchových lomech v řezech. V případě uhlí může být poblíže dolů uhlí spalováno v (uhelných) tepelných elektrárnách či v teplárnách a přeměňováno na tepelnou či elektrickou energii.
Těžba podle surovin
Těžba rašeliny
Rašelina má využití jako palivo, prostředek ke zvýšení úrodnosti půdy, stelivo pro hospodářská zvířata či pro přípravu léčivých lázní. Dříve se těžila ručně, tzv. borkováním. S rozvojem techniky se začala těžit průmyslově, což vede k poškození nebo zániku rašeliniště.[1]
Těžba ropy
Je prováděna hlubinnými vrty, kterými ropa proudí na povrch, vytlačována tlakem plynů. V některých případech se ropa těží ražením důlního díla – ropa vyvěrající z horniny se odvádí do podzemních nádrží, odkud se čerpá na povrch.
Těžba soli
Je prováděna buď hornickým způsobem, nebo rozpuštěním soli vháněnou vodou a jejím čerpáním, popř. odpařováním slané vody.
Těžba síry
Síra je rozptýlená v horninách, těžba se provádí tavením síry horkou vodou vháněnou do vrtů, jíž je pak roztavená síra vynášena na povrch.
Těžba kamene
Hornina je lámána v lomech, které jsou nejčastěji povrchové, méně podpovrchové. Hornina je vyvážena z lomu do těžebních strojů, kde je drcena na různou velikost. Je využívána jako stavební surovina, posyp, k zarovnávání nerovností, na násypy aj.
Těžební průmysl a životní prostředí
Podíl recyklovaných kovů na celkové spotřebě je stále pouhým zlomkem. Odhaduje se, že na skládkách končí kolem dvaceti miliard tun nezpracovatelných materiálů ročně. To není problém sám o sobě (často se i nechávají potápět kovové lodě do oceánů, aby se podpořily koráli s nedostatkem železa), ale pokud se kovy například usazují na mikroorganismech ve vodě, přírodní potravní řetězec může být narušen. [2]
Toxické kovy
Některé kovy jako olovo bývají považované za toxické pro životní prostředí. Někdy je problém i v bioesenciálních kovech, kterých je jen moc, a například zabraňují některým, pro živé organismy klíčovým chemickým reakcím.[2] Z tohoto úhlu pohledu je důležité, aby se odpadní látky nešířily například rozpouštěním ve vodě dál do oběhu. Problém proto často nastane ve chvíli, kdy spalovny nezpracují 100 % nepotřebného materiálu. Zejména v rozvojových zemích se tak z továren dostává značné množství oxidů síry.
Kovy v půdě
V místech, kde dříve probíhala těžba, je často v půdě zvýšený podíl některých kovů. Jsou absorbovány rostlinami a stávají se rizikem pro spásače. Někdy bývají naopak rostliny používány záměrně k „vytažení“ kovů z půd. Rostliny pak musí být druhotně zpracovány, jinak se kovy dostanou zpět do půdy.
Odkazy
Reference
- ↑ Rašeliniště a těžba rašeliny. Toulky po Čechách, Moravě, Slezsku i zahraničí [online]. 11.4.2009 [cit. 2009-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-18.
- ↑ a b Přírodovědci.cz. Doly, hutě a životní prostředí [online]. 01/2016. vyd. [cit. 2016-04-10]. S. 16–17. Dostupné online.
Literatura
- KARÁSEK, B., ed. 700 let československého hornictví. Praha: Ministerstvo informací a osvěty, [1949]. 61 s. Knižnice hovorů k lidu, č. 7. Dostupné také online v Digitální knihovně UKB: http://digitalna.kniznica.info/s/Ml7JJWGpkY
Související články
Externí odkazy
- Martina Hejduková: Tréninkové centrum zabývající se těžbou uranu 22. květen 2006
Obrázky, zvuky či videa k tématu těžba na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo těžba ve Wikislovníku
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Těžba |
