Seznamstátů s nejasným mezinárodním statusem obsahuje subjekty, které nejsou plně mezinárodně diplomaticky uznávanými státy. Zahrnuje všechny od členských států OSN, které jsou v podstatě plně nezávislé i uznané, ale jeden nebo více států je neuznávají nebo si činí nároky na jejich území, až po státy neuznané nikým, které de iure patří k jiným státům, jako Somaliland.
Jediný stát, který není součástí OSN, ale nejde o stát s žádným nebo částečným mezinárodním uznáním je Vatikán.
Členské státy OSN
Členské státy OSN neuznané jedním nebo více členskými státy OSN.
Arménie je nezávislá od roku 1991, ale je neuznávána jedním členským státem OSN, a to Pákistánem. Důvodem je pákistánská podpora Ázerbájdžánu během války v Náhorním Karabachu.
Tchaj-wan nebo také Čínská republika byla do roku 1971 považována za člena OSN, dokonce měla křeslo v Radě bezpečnosti a podle OSN měla také nárok na celou pevninskou Čínu. Po roce 1971 byla ale vláda Čínské lidové republiky uznána OSN jako právoplatná vláda Číny i Tchaj-wanu. Tchaj-wan ale zůstává de facto nezávislý a nárokuje si zbytek Číny jako své právoplatné území. Tchaj-wan je uznán jako nezávislý stát 12 členskými státy OSN a Vatikánem.[1]
ČínaČína považuje Tchaj-wan za součást svého území.
Mezinárodní uznání: Kosovo se de facto a částečně i de iure odtrhlo od Srbska v roce 1999. Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 byly v Kosovu rozmístěny síly OSN, Kosovo dostalo širokou autonomii, ale zůstalo de iure součástí Srbska. V roce 2008 vyhlásilo Kosovo nezávislost navzdory rezoluci OSN, podle které mělo zůstat součástí Srbska. Jeho nezávislost uznává 98 členských zemí OSN a Tchaj-wan.
SrbskoSrbsko považuje Kosovo za součást svého území.
Mezinárodní uznání: Organizace pro osvobození Palestiny vyhlásila nezávislost Palestiny v Alžíru roku 1988. V té době neměla v Palestině žádnou faktickou moc. V roce 1993 uznal Izrael Organizaci pro osvobození Palestiny za „zástupce palestinského lidu“ a předal jí nějaké pravomoci. 29. listopadu 2012 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 67/19, která zvýšila status palestinského zástupce na nečlenský stát (pro tento krok hlasovalo 138 států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo), což udělalo z Palestiny de iure nezávislý stát, ale území Palestiny je stále okupováno Izraelem.
IzraelIzrael neuznává nezávislost Palestiny, přímo okupuje většinu palestinského území a nad autonomními částmi má kontrolu.
Saharská arabská demokratická republika vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1976. Pár týdnů na to byla obsazena vojsky Maroka. Od té doby je Marokem, které ji považuje za součást svého území, okupována. V současnosti je uznávána 85 státy světa.
MarokoMaroko považuje Saharskou arabskou demokratickou republiku za součást svého území.
Somaliland byl původně britskou kolonií, zatímco zbytek Somálska byl italskou kolonií. Po dekolonizaci v roce 1960 uznala Velká Británie nezávislost Somalilandu, ale o pár dní později se spojil s Italským Somálskem a vytvořili jednotné Somálsko. V roce 1991 Somaliland vyhlásil na Somálsku nezávislost, ale žádný stát světa ho neuznal.
SomálskoSomálsko považuje Somaliland za součást svého území.
Maltézský řád je nestátní subjekt mezinárodního práva, ale není v tomto seznamu, protože si nenárokuje žádné území. Maltézský řád má navázány diplomatické styky s některými členskými státy OSN.
Ve výčtu nejsou zahrnuty tzv. mikronárody, protože často nelze jednoznačně prokázat, že fakticky mají pod kontrolou území, které si nárokují.
Rovněž nejsou zahrnuty oblasti, ve kterých probíhá ozbrojený konflikt, přestože se v takovýchto oblastech mohou vytvořit nové subjekty mající státní charakter (Rojava, Islámský stát atd.). Situace v těchto oblastech se může změnit podle vývoje daného konfliktu. O těchto subjektech pojednává článek kvazistát.
↑KWAN, Rhoda. Honduras to switch ties from Taiwan to China, says president [online]. The Guardian, 2023-03-15 [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. (anglicky)