| Rudolf Altschul | |
|---|---|
.jpg) Rudolf Altschul | |
| Narození | 22. dubna 1927 Praha Československo  Československo |
| Úmrtí | březen nebo duben 1945 na pochodu smrti z koncentračního tábora Flossenbürg Německá říše  Německá říše |
| Povolání | spisovatel a básník |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Altschul (22. dubna 1927 Praha – březen nebo duben 1945 na pochodu smrti z koncentračního tábora Flossenbürg), byl český básník, člen skupiny Spořilovských surrealistů, účastník druhého odboje.[pozn. 1]
Život
Byl jediný syn Pavla Altschula (1900–1944), fotografa, odpovědného redaktora a v letech 1933–1939 vydavatele časopisu Světozor, a jeho manželky Anny, rozené Špačkové (* 1897). Otec zahynul v Terezíně, matka syna přežila.[pozn. 2]
Studoval na reálném gymnáziu ve Slovenské ulici, kde byli jeho spolužáky básník Zbyněk Havlíček či pozdější signatářka Charty 77, historička Anna Fárová, která na něj později vzpomínala. Dne 3. 4. 1943 se mladí surrealisté ze Spořilova (Robert Kalivoda, František Jůzek, Zbyněk Havlíček, Libor Fára a Rudolf Altschul) sešli ilegálně u Kamilly Neumannové[pozn. 3] v její vile na Žižkově, kde se jako skupina definovali.[3]
Rudolf Altschul byl poprvé zatčen gestapem 12. dubna 1944, podruhé 13. září téhož roku. Z koncentračního tábora Flossenbürg byl převezen 8. března 1945 do koncentračního tábora Bergen–Belsen. Zahynul v březnu nebo dubnu 1945. Není známo, zda se tak stalo ještě v táboře nebo na pochodu smrti z Bergen–Belsenu do Terezína.[3]
Dílo
Jako patnáctiletý se stal členem skupiny Spořilovští surrealisté. Podle hodnocení Rudolfa Kopáče navazovala jeho tvorba teoreticky na Karla Teigeho, prakticky na Vítězslava Nezvala.
Jeho básně byly většinou zabaveny gestapem, dochovaly se jen dva útlé svazky Poslední čas a Válka (1944). Některé texty Pavla Altschula byly časopisecky nebo v antologiích vydány v 60. letech 20. století:
- 1966 – Orientace (časopis) 2/1966 (společně se životopisem)[4]
- 1966 – Magnetická pole'
- 1969 – Surrealistické východisko
Samostatně vyšly jeho verše knižně až v roce 2021 v nakladatelství Dybbuk pod názvem Otázky rychle kladené v běhu.[5]
Posmrtná připomínka
Jméno Rudolfa Altschula je na prvním místě (abecední pořadí) na pamětní desce věnované 67 obětem nacistické okupace ze Spořilova a Roztyl. Deska byla odhalena v roce 2013 na Roztylském náměstí.[6]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Některé zdroje považují účast Rudolfa Altschula v odboji za mýtus.[1]
- ↑ Otec byl židovského původu, matka křesťanského, v roce 1921 vystoupila z římskokatolické církve. Obětmi holokaustu se stali i další příbuzní z otcovy strany.[2]
- ↑ Rudolf Altschuh se stýkal i s bývalým manželem Kamilly Neumannové, básníkem Stanislavem Kostkou Neumannem, za kterým dojížděl v době německé okupace do Vápenného Podola.
Reference
- ↑ BÁRTA, Milan. Českolipský pantheon 13 – Surrealista Rudolf Altschul. i-noviny.cz [online]. 2021-02-15 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online.
- ↑ Matrika narozených, sv. Štěpán, 1896-1899, snímek 90, záznam o nar. a křtu Anny Špačkové [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b KOPÁČ, Radim. Rudolf Altschul – život a dílo. [s.l.]: Dybbuk, 2021. Dostupné online.
- ↑ DĚKANOVSKÁ, Lucie. Orientace v letech 1966-1967. Literatura, umění, kritika.. Praha, 2011 [cit. 2021-11-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michael Špirit. s. 27. Dostupné online.
- ↑ ALTSCHUL, Rudolf. Otázky rychle kladené v běhu. Praha: Dybbuk, 2021. ISBN 978-80-7438-246-8.
- ↑ Odhalení pamětní desky obětí... [online]. Městská část Praha 4, 2013. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Altschul na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Altschul
Literatura
- KOPÁČ, Radim. Rudolf Altschul – život a dílo. [s.l.]: Dybbuk, 2021. Dostupné online.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Altschul |
