Pius IV.

Jeho Svatost Pius IV.
224. papež
Zvolení	25. prosince 1559
Uveden do úřadu	6. ledna 1560 (intronizace)
Pontifikát skončil	9. prosince 1565
Předchůdce	Pavel IV.
Nástupce	Pius V.
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	1546
Biskupské svěcení	20. dubna 1546 světitel Filippo Archinto 1. spolusvětitel Marcantonio Bobba 2. spolusvětitel Giovanni Domenico D’Anna
Kardinálská kreace	8. dubna 1549 kreoval Pavel III.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	arcibiskup diecéze Dubrovnik (Ragusa) (14.12.1546–1553) kardinál-kněz v římském kostele Santa Pudenziana (instalován 10.5.1549–1550) kardinál-kněz v římské bazilice Sant'Anastasia (1.9.1550–1552) kardinál-kněz v římském kostele Santa Pudenziana (23.3.1552–1557) arcibiskup (osobní titul) diecéze Cassano all'Ionio (1.3.1553–1556) kardinál-kněz v kardinálské titulatuře Santo Stefano al Monte Celio (11.12.1553–1557) arcibiskup (osobní titul) diecéze Foligno (25.6.1556–7.5.1557) kardinál-kněz v římském kostele Santa Prisca (20.9.1557–1559) arcibiskup milánské arcidiecéze (20.7.1558–25.12.1559)
Zúčastnil se	papežské konzistoře 1549 (kreován kardinálem); konkláve: 1549/1550, duben a květen 1555, 1559, 1560, 1561, 1563 a 1565
Osobní údaje
Rodné jméno	Giovanni Angelo de Medici di Marignano
Datum narození	31. března 1499
Místo narození	Milán, Milánské vévodství
Datum úmrtí	9. prosince 1565 (ve věku 66 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Bazilika Santa Maria degli Angeli e dei Martiri
Příbuzní	Karel Boromejský (synovec)[1] Carlo Gesualdo (prasynovec)[1]
Seznam papežů nosících jméno Pius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Papež Pius IV. (italsky: Pio IV; 31. března 1499, Milán – 9. prosince 1565, Řím), rozený Giovanni Angelo de Medici, byl od 25. prosince 1559 až do své smrt 9. prosince 1565 hlavou katolické církve a vládcem Papežského státu. Narodil se v Miláně, jeho rodina se považovala za větev rodu Medicejských a používala stejný erb. Ačkoli moderní historici nenašli žádný důkaz potvrzující toto tvrzení, Medicejové z Florencie uznali nároky Medicejských z Milána na počátku 16. století.^[2][3]

Předsedal závěrečnému zasedání Tridentského koncilu. Jeho synovec, kardinál Karel Boromejský, byl jeho blízkým poradcem. Jako papež inicioval Pius IV. řadu stavebních projektů v Římě, včetně jednoho ke zlepšení zásobování vodou.

Život

Gian Angelo se narodil v milánské rodině de Medici (kteří se slavným florentským rodem nemají kromě jména nic společného), vystudoval práva a jako jediný z rodiny se snažil uchytit v papežských službách, což se mu záhy podařilo. (V letech 1546 – 1547 dokonce válčil v papežském pomocném sboru na straně císaře v Uhrách proti Turkům a v roce 1547 byl apoštolským komisařem v papežském pomocném sboru ve válce šmalkaldské). V roce 1546 získal kněžské svěcení a stal se arcibiskupem dubrovnickým. O tři roky později (1549) ho Pavel III. jmenoval kardinálem. Jako kardinál se hlásil spíše ke skupině hledající spíše dialog než konfrontaci, měl blízko ke kardinálu Moronemu. Možná i proto byl po smrti Pavla IV. na bouřlivé konkláve, která trvala tři a půl měsíce, zvolen papežem. Vybral si jméno Pius IV.

Papež

I když Pius IV. nebyl fakticky spřízněn s rodem Medicejských, přesto s jejich tichým souhlasem používal jejich rodový erb. Před novým papežem stál nesnadný úkol stabilizovat papežskou politiku, ted jinými slovy navrátit papežskou politiku do kolejí, po kterých jela před pontifikátem Carafy. Jako jeden z prvních úkolů, které si nový papež vytyčil, bylo obnovení diplomatických styků s císařem. To se podařilo poměrně rychle, a tak již na Velikonoce 1560 přijel do Vídně papežský nuncius Stanislav Hosius. V dalším roce dokonce obnovil i arcibiskupství pražské, čímž ukončil sedisvakanci dlouhou celých 140 let (1421–1561). Ovšem největší úkol na něj teprve čekal. Tridentský koncil byl 28. dubna 1552 v důsledku Spiknutí říšských knížat pozastaven a dosud nebyl obnoven. Proto už rok po svém zvolení vydal papež bulu Ad Ecclesiae regimen, jíž opět zahájil přerušené jednání v Tridentu. To se nakonec s mírným zpožděním podařilo a 18. ledna 1562 se koncil sešel. Po téměř dvou letech byla Moroneho reforma katolické církve přijata a v prosinci 1563 koncil slavnostně skončil. Papež potom 26. ledna 1564 bulou Benedictus Deus všechny tridentské kánony a dekrety potvrdil. Ještě před smrtí stihl roku 1564 povolit na žádost Ferdinanda I. přijímání podobojí pro Země Koruny české a v prosinci příštího roku papež Pius IV., tento velký obdivovatel Benátské republiky, zemřel.

Odkazy

Reference

Literatura

• Jan Wierusz Kowalski, Encyklopedie papežství. Praha 1994
• Miroslav Hroch, Anna Skýbová – Králové, kacíři, inkvizitoři. Praha 1987
• Aleš Skřivan, Lexikon světových dějin, Praha 2002, heslo "Tridentský koncil (Tridentinum)".
• Šusta Josef, Pius IV. před pontifikátem a na počátku pontifikátu, Praha, Bursík & Kohout 1900 (Bibliotéka historická doplňkem k Českému časopisu historickému, 3).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pius IV. na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• (anglicky) The Hierarchy of the Catholic Church – Pope Pius IV

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Arcibiskup milánský – administrátor
Předchůdce: Filippo Archinto	1559–1560 Pius IV.	Nástupce: Karel Boromejský

Papež
Předchůdce: Pavel IV.	1559–1565 Pius IV.	Nástupce: Pius V.

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.

Autoritní data

Biblio: 4b25d5bc-1f48-48d6-9033-41e12f79247a NKC: jo2006325037 BIBSYS: 13039038 BNE: XX1071900 BNF: cb11683138p (data) CANTIC: 981058521663206706 GND: 118792415 ICCU: RMLV022050 ISNI: 0000 0001 2140 0028 LCCN: n84133262 NLA: 44272541 NLI: 987007499004705171 NLP: a0000002613038 NSK: 000090962 NTA: 070948232 PLWABN: 9810637893805606 SELIBR: 275451 SNAC: w62z1qm7 SUDOC: 085501409 Trove: 1460324 ULAN: 500324153 VcBA: 495/4584 VIAF: 76309925 WorldCat Identities: lccn-n84133262