| Oldřich Hujer | |
|---|---|
.jpg) Oldřich Hujer | |
| Narození | 25. listopadu 1880 Paceřice Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. června 1942 (ve věku 61 let) Praha Protektorát Čechy a Morava  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | vysokoškolský učitel, jazykovědec, děkan, filolog a učitel |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | Indoevropeistika a slavistika |
| Příbuzní | Zdeněk Hujer (sourozenec) |
| Vlivy | Mladogramatická škola |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oldřich Hujer (25. listopadu 1880 Paceřice – 4. června 1942 Praha[1]) byl český lingvista a indoevropeista, profesor Univerzity Karlovy.
Život
Oldřich Hujer se narodil 25. listopadu 1880 v budově školy v Paceřicích učiteli Janu Hujerovi a Josefě, roz. Kovářové. Oldřich měl mladšího bratra Zdeňka (*1883), pozdějšího učitele a ředitele Masarykova českého státního reálného gymnázia v Plzni. Rodina se v roce 1888 přestěhovala do školy v Letařovicích.[2]
Po maturitě na gymnáziu v Příbrami (1899) vystudoval jazykovědu na Filosofické fakultě UK, kde mezi jeho učiteli byl Jan Gebauer nebo Josef Zubatý, a roku 1905 promoval prací ze srovnávacího jazykozpytu indoevropského a slovanského. V letech 1909–1910 byl na studijním pobytu v Německu (Lipsko, Berlín), habilitoval se spisem o slovanské deklinaci, roku 1911 byl jmenován docentem a roku 1919 profesorem srovnávacího jazykozpytu indoevropských jazyků. Přednášel také na univerzitě v Brně, byl členem české, polské a bulharské akademie a Philological Society v Londýně. Redigoval „Příruční slovník jazyka českého“ a řadu filologických časopisů (Listy filologické, Slavia, Naše řeč aj.) a přispíval do Ottova i Masarykova slovníku.[3] Je pohřben do Slavína, společné hrobky osobností v Praze na Vyšehradě.
Dílo
Věnoval se především srovnávací jazykovědě indoevropských jazyků se zvláštním zřetelem k jazykům slovanským, dále dějinám češtiny a baltským jazykům. Vycházel z mladogramatické školy, její metody však různě prohloubil. Nejdůležitější spisy:
- Slovanská deklinace jmenná. Praha: Rozpravy ČAV, 1910.
- Úvod do dějin jazyka českého. Praha 1914, 1924 a 1946.
Odkazy
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Hujer. Sv. 28, str. 606
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hujer Oldřich. Sv. 4, str. 1273
- Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských. Praha: SPN 1972. Heslo Oldřich Hujer, str. 175n.
- PETRÁČKOVÁ, Věra. K výročí Oldřicha Hujera (1880—1980). Naše řeč. 1981, roč. 64, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
Reference
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z4, s. 289
- ↑ Radostná studánka. 1940-1941, 2. ročník, článek Škola pod lipami, s. 33-36.
- ↑ Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských. Praha: SPN 1972, str. 175n.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Hujer na Wikimedia Commons 
Autor Oldřich Hujer ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oldřich Hujer
- Digitalizovaná díla Oldřicha Hujera v Národní digitální knihovně.
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Oldřich_Hujer |
