| Max Weinreich | |
|---|---|
| Narození | 22. dubna 1894 Kuldīga |
| Úmrtí | 29. ledna 1969 (ve věku 74 let) New York, USA  USA |
| Povolání | jazykovědec, literární historik a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Marburská univerzita Liepāja Gymnasium |
| Témata | jidiš |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium |
| Děti | Uriel Weinreich |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Max Weinreich, původním jménem Meier Lazarevič Veinreich, rusky Мейер Лазаревич Вейнрейх (22. duben 1894, Kuldīga – 29. leden 1969, New York) byl lingvista narozený na území dnešního Lotyšska (tehdy Ruské říše). Pocházel z německy mluvící židovské rodiny a ve 40. letech 20. století se naturalizoval ve Spojených státech amerických. Byl odborníkem na sociolingvistiku a jidiš.
Život
Vyrůstal v rodině, kde se mluvilo německy. Tradičním jazykem Židů v oblasti Kuronska, kde žil, bylo ovšem jidiš. Velmi brzy se s ním tedy dostal do styku a začal se o něj zajímat.
Vystudoval jazykovědu na univerzitě v Petrohradu a na univerzitě v Marburgu, kde získal roku 1923 doktorát. Jeho dizertační práce byla věnována právě jazyku jidiš ('Geschichte und gegenwärtiger Stand der jiddischen Sprachforschung').[1] Tuto práci také přepracoval do knihy napsané v jidiš, kterou nazval Štaplen a která pojednávala o historii tohoto jazyka.
Do jidiš mimo jiné překládal Freudovy spisy, krom toho psal řadu článků z nesčetně oblastí, mj. do jidiš časopisu Forward (často pod pseudonymem Sore Brener). Roku 1925 v Berlíně vznikl institut pro studium jidiš (Yidisher Visnshaftlekher Institut) a zřídil ihned pobočku ve Vilniusu. Weinreich se stal její vůdčí postavou, pobočka dokonce nejprve sídlila v jeho bytě. Angažoval se také v židovské sociálnědemokratické politické straně Bund.
Když roku 1939 vypukla válka, byl Weinreich i se svým synem Urielem (budoucím významným lingvistou, autorem díla College Yiddish) v Dánsku. Rozhodli se do Pobaltí již nevracet a odjeli do New Yorku. Weinreich zde vedl pobočku institutu a stal se profesorem jidiš na City College.
Roku 1946 vydal známou knihu Hitler’s Professors, kde se věnoval spolupráci německých vědců s nacisty. Celý zbytek života pak pracoval na čtyřdílném, patnáctisetstránkovém díle Geshikhte fun der yidisher shprakh[2] (Dějiny jazyka jidiš), přičemž půlomové bylo samozřejmě vydání v angličtině roku 1980. Kniha není jen lingvistickou, má široký sociolingvistický záběr, zkoumá vztahy aškenázských Židů k ostatním židovským skupinám, k němčině a Němcům, Slovanům a slovanským jazykům, k hebrejštině, rozdíly mezi židovskou a křesťanskou metaforikou vyplývající z jiných životních podmínek atp.[3]
Reference
- ↑ STEGER, Hugo; LÖFFLER, Heinrich. Texttyp, Sprechergruppe, Kommunikationsbereich: Studien zur deutschen Sprache in Geschichte und Gegenwart : Festschrift für Hugo Steger zum 65. Geburtstag. [s.l.]: Walter de Gruyter 564 s. Dostupné online. ISBN 9783110143058. (německy)
- ↑ GREEN, David B. The First Professor of Yiddish in the United States Dies. Haaretz. 2015-01-29. Dostupné online [cit. 2016-05-09]. (anglicky)
- ↑ http://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/weinreich_max
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Max_Weinreich |
