| Louis-Ferdinand Céline | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Louis-Ferdinand Destouches |
| Narození | 27. května 1894 Courbevoie |
| Úmrtí | 1. července 1961 (ve věku 67 let) Meudon |
| Příčina úmrtí | mozkové aneurysma |
| Místo pohřbení | Longs-Réages cemetery |
| Pseudonym | Louis-Ferdinand Céline |
| Povolání | lékař-spisovatel, romanopisec, spisovatel a voják |
| Alma mater | Renneská univerzita |
| Žánr | esej, román, pamflet, divadelní hra a libreto |
| Témata | lékařství |
| Významná díla | Cesta na konec noci Smrt na úvěr Od zámku k zámku Trifles for a Massacre Normance … více na Wikidatech |
| Ocenění | Renaudotova cena (1932) Válečný kříž 1914–1918 Vojenská medaile |
| Manžel(ka) | Édith Follet (1919–1926) Elizabeth Craig (1926–1933) Lucette Destouches (1935–1961) |
| Partner(ka) | Lucienne Delforge |
| Rodiče | Fernand Destouches |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louis-Ferdinand Céline, vlastním jménem Louis-Ferdinand Destouches (27. května 1894 Courbevoie u Paříže – 1. července 1961 Meudon, Francie), byl francouzský lékař a spisovatel.[1][2]
Život
Destouches pocházel z chudé rodiny původem z Normandie a Bretaně. Bojoval v první světové válce, kde byl těžce raněn do ramene a prohlášen za 70% invalidu. Zranění mělo celoživotní následky. V roce 1924 vystudoval lékařství, pracoval v hygienické sekci Společnosti národů a v roce 1928 se usadil a otevřel si praxi na předměstí Paříže, v Clichy. Po nocích psal.
Jeho prvotinou je román Cesta na konec noci (1932, česky též jako Cesta do hlubin noci), v němž bez servítků vylíčil hrůzu vlastních válečných zážitků, toulek po Africe i praxi chudinského lékaře na předměstí. Kniha zapůsobila pro svou otevřenost a neotesaný, ale novátorský styl jako zjevení a zajistila mu okamžitý úspěch po celé Evropě. Podařilo se mu zlomit mnoho konvencí, např. užíváním slangu a vulgarismů. Céline totiž nesnášel vymydlený jazyk literárních salónů; chtěl psát tak, jak mluví obyčejní lidé. Manipulací a intrikami se stalo, že Cesta do hlubin noci nedostala Goncourtovu cenu.
Podobné nadšení vyvolala Célineova druhá kniha Smrt na úvěr (1936). V tomto rozsáhlém románu, odehrávajícím se na chudém předměstí Paříže před I. světovou válkou, se autor vrací k neuvěřitelným a drsným příhodám ze svého dětství. Román přináší ještě radikálnější uvolnění stylu.
V roce 1937 se Céline vrátil ze Sovětského svazu. Napsal o tom pamflet Má vina (Mea Culpa, 1937), kde beze všech příkras popsal, jak to v SSSR reálně funguje. Následovaly tři antisemitské pamflety: Bagately k masakru (Bagatelles pour un massacre, 1937), Škola mrtvol (L'École des cadavres, 1938) a Z ostudy kabát (Les Beaux Draps, 1941).[3][4] Jejich vydávání je ve Francii zakázáno.[zdroj?] Na počátku roku 2018 zamýšlelo francouzské nakladatelství Gallimard vydat tyto Célineho pamflety, avšak zanedlouho ustoupilo – dle vyjádření jeho šéfredaktora Antoina Gallimarda – od tohoto svého záměru z obavy před následnými soudními spory.[5]
Ačkoliv nebyl představitelem vichistického režimu, měl obavy, že bude stíhán za kolaboraci kvůli pamfletům, které by takto mohly být vnímány. Proto v roce 1944 odešel do německého Sigmaringenu, kam se již dříve uchýlila vichistická vláda, a odtud dále do Dánska. Ve Francii byl v nepřítomnosti odsouzen k propadnutí poloviny majetku a ztrátě občanských poct. V Dánsku strávil rok ve vydávací vazbě, ale v roce 1951 byl amnestován a vrátil se do Francie. Z těchto zážitků pak vznikla série jeho pozdních románů.
Vrátil k medicíně, a žil a ordinoval v Meudonu u Paříže v domě, kde po jeho smrti žila i manželka vdova Lucette Destouches (rozená Almanzor, 1912–2019).[6]
Céline je považován za jednoho z největších francouzských romanopisců a mistrů jazyka 20. století. Protože byl ostrým odpůrcem establishmentu, jsou jeho názory vysoce kontroverzní. Byl přesvědčeným antisemitou a rasistou.[7][8] Nebyl ale členem žádné organizované skupiny a faktická podoba antiestablišmentových hnutí se mu hnusila.
V r. 2019 byla zveřejněna informace o existenci rozsáhlého konvolutu Célinových rukopisů pokládaných dosud za ztracené. Konvolut má obsahovat mj. celý rukopis románu Jatka (Casse-pipe), z nějž bylo předtím vydáno jen torzo, rukopis románu Vůle krále Krogolda (La Volonté du Roi Krogold), pokládaného předtím jen za fiktivní (je o něm řeč v Célinově románu Smrt na dluh), a neznámého románu Londýn (Londres).[9]
Galerie
-
Céline jako voják v roce 1914 -
Célinova kniha L'École des cadavres -
Célinova kniha Céline Les Beaux Draps -
Célinova kniha Nord -
Célinův hrob ve francouzském Meudonu
Dílo
- Cesta na konec noci (Voyage au bout de la nuit, 1932); český překlad 1933 jako Cesta do hlubin noci Jaroslav Zaorálek, 2018 jako Cesta na konec noci Anna Kareninová
- Smrt na úvěr (Mort à crédit, 1936); český překlad Jaroslav Zaorálek
- Klaun's band I a II (Guignol's Band, 1944 I, posmrtně II česky 2001–2002, překlad Anna Kareninová
- tzv. „německá trilogie“ o vlastním exilu:
- Od zámku k zámku (D'un Château l'autre, 1957), česky 1996, překlad Anna Kareninová – ISBN 80-7108-142-6,
- Sever (Nord, 1960), česky 1997, překlad Anna Kareninová
- Skočná (Rigodon, 1969), česky 1998, překlad Anna Kareninová
- Féerie pro jindy I a II (Féerie pour une autre fois, 1954 a posmrtně), česky 2011 (I) a 2015 (II), překlad Anna Kareninová
Citáty
- Trik Židů, kteří jsou „pronásledováni“ a „mučedníky“, nikdy nepřestane fungovat na pitomé árijské paroháče. Jsou to oni, kteří nás pronásledují. Jsme oběťmi mučedníků.
- Židé se bojí jen jedné věci, komunismu bez Židů.
- Především musí být zabráněno válce… Nechci jít do války kvůli Hitlerovi, připouštím, ale nechci jít do války proti němu, kvůli Židům… Hitler nemá rád Židy. Já také.
- Angličani našimi spojenci? Kulový! Další velký švindl!
- Jsme mistry světa ve vychloubání.
- Během první světové války zahynulo 1 350 francouzských Židů. To představuje jednoho Žida za každých 1 300 zabitých Francouzů [1 750 000 mrtvých]. Myslím, že tato 1/1300 zabitých nejpřesněji představuje úhrn židovských práv v naší zemi. Rád jim dám 1/1300 práv praktikovat každé svobodné povolání. Tak například v medicíně, kde máme kolem 30 000 francouzských lékařů, bych akceptoval 23 Židů jako kolegy! Rád!
Odkazy
Reference
- ↑ Louis-Ferdinand Céline : biographie, actualités et émissions France Culture. France Culture [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Literatur, Film, Theater und Kunst. [s.l.]: Walter de Gruyter GmbH & Co KG 620 s. Dostupné online. ISBN 9783110340884. (německy) Google-Books-ID: oSp1BgAAQBAJ.
- ↑ Réédition imminente de textes antisémites de Louis-Ferdinand Céline | Livres. La Presse. 2018-01-07. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. (francouzsky)
- ↑ KÉCHICHIAN, Patrick. Il faut s'opposer à la célébration d'un auteur antisémite: L'homme est indissociable du romancier, il n'est pas au-dessus de la morale.. Le Monde.fr. 2011-01-24. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. ISSN 1950-6244. (francouzsky)
- ↑ Célinovy antisemitské pamflety nevyjdou. Nakladatelství Gallimard kvůli nim hrozil soud. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-01-12 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
- ↑ Lucette Destouches, gardienne fidèle de l'oeuvre de Céline, est morte [online]. 8 November 2019 [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. (francouzsky) Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Francouze opět rozděluje Céline. Nakladatelství Gallimard chce publikovat jeho antisemitské pamflety. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-01-08 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online.
- ↑ Exclure Louis-Ferdinand Céline ?. LeMonde.fr. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-09. (francouzsky)
- ↑ Anna Kareninová: „heleďte, co kdybyste mi něco vrátili!...“ („Metr krychlový“ nalezených rukopisů L. F. Célina mění a sceluje podobu jeho díla). Bubínek Revolveru 20. 8. 2020
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis-Ferdinand Céline na Wikimedia Commons 
Osoba Louis Ferdinand Céline ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Louis-Ferdinand Céline
- Rozhovor s Célinem z r. 1958
- Článek v revue Aluze
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Louis-Ferdinand_Céline |
